3. část

Kapitola 10.

Byl to malý a málo udržovaný park nedaleko Dickovi školy. Ještě blíže to z něj bylo do hospody U Vojáka, která však byla po Fotrově tragické smrti pro Dicka a jeho kamarády tabu.

Velikou výhodou tohoto parku u přejezdu bylo, že do něj téměř nikdo nechodil. Proč taky. Trávník byl zarostlý plevelem, lavičky mechem. V pískovišti chyběl písek, který se nejspíš někomu hodil na stavbu a prolézačky pro děti někdo rozebral a za pár korun prodal v kovošrotu, který byl hned vedle Jardovy hospody. Velkou část celého prostoru zakrývalo hustě zarostlé křoví a proto bylo bezpečnější se tomuto místu, hlavně ve večerních hodinách vyhýbat, neboť zde došlo již k nejednomu přepadení. Pro partu kluků, kteří spolu potřebovali mluvit o důležitých věcech, ideální místo.

Kluci seděli jako vždy na opěradlech laviček a každý držel v jedné ruce doutnající cigaretu a v druhé ruce láhev kolínské citrokoly. Láhev piva, by byla samozřejmě lepší, jenže po Fotrově smrti hrozilo i za minimální množství alkoholu okamžité vyloučení ze školy. To samé hrozilo i za návštěvu hospody i kdyby tam pili jenom limonádu. K Jardově hospodě pak měli zákaz se jenom přiblížit. Jindy by si nejspíš našli způsob, jak tato nařízení obejít, ale nyní měli pocit, jako by je neustále někdo kontroloval. A potom. Pomalu se blížil konec školního roku, nikomu se nechtělo riskovat. Kromě toho, tu byl mnohem větší problém, který se musel co nejdříve vyřešit.

Teď už všichni věřili, že se zde děje něco nepřirozeného. Teď už to nebyl jenom Dick kdo měl ty podivné sny. Vlastně ne, nebyly to sny. Byl to jen jeden sen, který se všem opakoval. Obsah toho snu byl vždy stejný a varoval. Přijď na hřbitov, nebo zemřeš. Po Fotrově smrti už tomu každý věřil.

Dee navrhl jako den D sobotu, protože předpokládal, že nejvhodnější bude doba půlnoci a na to se hodil víkend nejlépe. S tím samozřejmě všichni souhlasili. Dále navrhl, aby si každý obstaral nějakou vhodnou zbraň a jako příklad uvedl svou mačetu, bez které si tuto cestu nedovedl nikdy představit. Potom vyprávěl o hřbitově samotném o jeho okolí a všichni ho tiše a pozorně poslouchali.

Každý učitel by byl překvapen tím, jak dokáží být pozorní při výkladu a nejspíš by svým žákům také pohrozil smrtí, aby upoutal jejich pozornost tak jako Dee, kdyby ovšem nebylo Ficiho a skutečnosti, že se kdysi někdo rozhodl postavit nedaleko hřbitova úpravnu vody pro město a jeho okolí.

"A ona je jako vedle vodárna jo?"

"Představ si, že jo čéče."

"To je, ale blbý né?"

"No Fici to je hodně blbý. Nejblbější." Dick nechápal co se mu na tom zdá tak neuvěřitelného.

"No to si myslím čéče. To abych tu vaši vodu tady radši ani nepil, co?"

"A to jako proč?"

"No, když tady máte vodárnu hned vedle hřbitova."

"Nad hřbitovem Fici."

"A teď se to smíchá s těma spodníma vodama a podobný sračky."

"Fici, ty magore, to není studna vole, to je vodárna."

"A?"

Dick se podíval zkoumavě Ficimu do očí. Chtěl seznámit kamarády se svým novým plánem a celou záležitost bral naprosto vážně. Teď, ale nevěděl, jestli si z něj Fici náhodou nedělá legraci.

"Fici. Vodárna. To je takový zařízení, do kterýho se přivádí voda na úpravu z přehrady. A ta přehrada je asi šest kiláku daleko. Tak o jakou spodní vodu ti tu vlastně jde?"

"Ty vole, vy tady máte taky přehradu jó? Tak to už jste, ale úplný velkoměsto. Když tady máte i přehradu."

"To víš Fici, dešťovku do sudu tady nechytáme už dobrejch pět set let. Jako u vás v Hroudově."

"Ha vole, to bylo fakt strašně vtipný. Hlavně, že sem tu vaši přehradu ještě nikdy neviděl."

"Fakt? Tak za to můžou jenom dvě věci. Bud seš úplně slepej anebo seš úplně blbej. Ale nejspíš to bude obojím, když kolem toho každej den jezdíš do školy."

"Jo ty myslíš tenhle rybník! To je přehrada na pitnou vodu? To mě nikdy nenapadlo."

"To máme taky jediný štěstí."

"Co?"

"Že nikdy nemyslíš vole. Akorát by si to nemusel dávat tolik najevo."

"Hm. To bylo taky hrozně vtipný."

"Jo, dneska jedu vole. Jako Saša."

"Ale stejně je to blbý, že je hned vedle."

"Nad."

"To je snad jedno ne."

"Ne Fici. To není jedno. Leda, že seš snad ňákej Rumun nebo co. To, že máš z angličtiny nejlepší známku pětku, se při tvým trávou vyuzeným mozku nedivím vole. Ale když ti někdo normálně česky řekne, že vodárna je nad hřbitovem, tak to asi neznamená, že vodárna je vedle hřbitova."

"Tak se z toho poser ty magore, copak to není jedno vole. Vedle, nad, pod vole."

"To víš, že je to jedno. Stejně je mezi asi sto metrů lesa. Ale jde o princip."

"O jakej princip vole, když nám muže bejt nějaká debilní vodárna úplně u prdele."

Dick jen pokrčil rameny. Teprve teď si Fici uvědomil, jak se nechal nachytat. Samozřejmě, že bylo jedno, jestli je vodárna nad nebo pod hřbitovem. Dee chtěl jenom Ficiho vytočit a to se mu jako vždycky podařilo.

"Kreténe!" Tituloval Fici Dicka, když mu to konečně došlo.

"Lásko." Opětoval Dick s pošklebkem Ficimu a Soulož s Chobotem se při tom mohli potrhat smíchy. Dick byl rád, že se mu podařilo trochu uvolnit náladu. Poslední dny byli maximálně vypjaté a nikdo netušil co je do budoucna čeká. Jestli to bylo naposledy co se měli smát, tak to muselo stát za to.

Poté se ještě dohodli v kolik a kde se sejdou a tím měla být celá věc pro dnešek uzavřena. Jenže kdosi pronesl dosti zásadní otázku. "A co tam jako vlastně budeme dělat?"

Soulož z Ficim se otočili nejprve na Chobota, který pronesl otázku a potom na Dicka, od kterého očekávali odpověď.

Dee pokrčil rameny. "Naše sny nám říkají, že máme jít na hřbitov, Tak půjdem."

"Ale to je jako jít rovnou do pasti."

"Zůstat doma a čekat kdo umře další, by bylo mnohem horší. Když nepůjdeme, nikdy se nedozvíme co se tady děje a proč. A já to chci vědět. Chci vědět, proč museli umřít moji nejlepší kamarádi. A co vím naprosto jistě? Že nechci, aby umřeli ještě další."

Na železničním přejezdu se ozval pravidelný tón, oznamující přijíždějící vlak. A za chvilku se kolem prohnal vlak spojující okolní vesnice a předměstí Krásné Hory s jeho centrem. Tímto vlakem jezdil do školy Fici a ještě před nedávnem také Fotr s Mlaďasem, kteří bydleli jen o zastávku blíže.

Průjezd vlaku vždy oznamoval, že je čas vrátit se zpět do školy. Pro dnešek už se nesmělo o celé záležitosti hovořit. Všichni kdo o této věci věděli, byli totiž v ohrožení.

Dee se svými kamarády kráčel po chodbě školy na další hodinu, když v tom spatřil na konci chodby před učebnou, do které právě směřoval člověka, kterému se až do posud úspěšně vyhýbal.

Byl rád, když se po té poslední diskotéce v X - clubu, začal s Lenou stále více vídat a sbližovat natolik, aby mohl doufat, že by spolu opět mohli začít chodit. Chtěl zahodit za hlavu celý jejich předešlý vztah a začít od začátku k čemuž byl na dobré cestě. Jenže to se díky událostem posledních dnů změnilo.

Nemohl se s Lenou vídat. Nemohl na ni ani myslet. Kdyby se jen Jay dozvěděl co k ní cítí. Okamžitě by jí zařadil na svůj seznam smrti. Seznam, na kterém byli všichni jeho přátelé. A kdyby se o ní Jay dozvěděl, určitě by jí zařadil na první místo. To nemohl dopustit a proto se jí začal vyhýbat. Naprosto jí vytěsnil ze své hlavy. Minimálně do doby, než se vše vyřeší. Minimálně do této soboty. Ale co teď?

Bylo jasné, že tam nestojí jen tak náhodou. Čekala na něho. I ona poznala, že se v jejich vztahu něco změnilo. Vypadalo to tak slibně. A teď? Chtěla vědět co se děje.

Dee se zastavil uprostřed chodby a vteřinu přemýšlel co má nyní udělat. Nemohl se jí vyhýbat do nekonečna. Ještě si ho nevšimla. Mohl se ztratit a přijít do třídy až po zvonění. Takhle to mohl dělat ještě zítra a pak... V sobotu všechno skončí. A co když ne. Nemá jí říct pravdu? Blbost, to mu nikdy neuvěří. Provede ten první plán. Ale ne, je pozdě. Všimla si ho. Takže plán C. Improvizace. Pomalu k ní došel a tiše pozdravil.

"Ahoj."

"Ahoj. Můžeme si promluvit?"

Popošli k oknu. Dee se opřel zády o parapet. Lena se postavila naproti němu a oči zabodla do těch jeho, aby neměl šanci uniknout.

"Vím, že poslední dobou se stalo spousty špatného. To, co se stalo Fotrovi a Mlaďasovi je mi moc líto. Ale taky jsem myslela, že snad mezi námi dvěma... Nevím jak to mám říct. Prostě nechápu, proč se mi poslední dobou vyhýbáš. Jestli je to kvůli těm úmrtím tak..."

Dee jí položil špičku ukazováčku na rty. Jak rád by jí teď zbavil všech pochybností o tom co k ní cítí. Jak rád by jí řekl, že jí miluje. A vystavil jí tak nebezpečí? Ne to nemohl. I když ho to bolelo. I když věděl, že jí tím ublíží.

"Už spolu nesmíme mluvit. Už se nesmíme vídat. Snad to brzy skončí."

Nic víc jí neřekl. Obešel jí a odešel do své třídy.

 

Ještě nějakou dobu nehnutě stála a pozorovala místo kde byl před chvílí jeho obličej. Proč? Ptala se sama sebe. Proč se nesmíme ani vídat? A co má brzy skončit? A co se vlastně děje v té jejich partě? Teď je pořád jenom s nimi a dva z nich už jsou mrtvý. V obou případech to prý byla nehoda. Ale jak tomu má věřit.

 

Kapitola 11.