Kapitola 12.

Velká ručička na kostelních hodinách poskočila o další stupeň na své nekonečné cestě a zvony se svým vyzývavým duněním ohlásili půlnoc.

Dick a jeho přátelé stáli kolem Jayova hrobu jako zmražení, plni očekávání nastávajících chvil.

Fici svíral oběma rukama basebalovou pálku pobitou ocelovými hřebíky jejíž konce byli nabroušeny do těch nejostřejších špiček. Dick stál čelem k náhrobku a v pravé ruce držel mačetu špicí zabodnutou do země. Zrovna ho napadlo, jak se vlastně Ficimu podařilo přijít s takto nabroušenou pálkou, aniž by vzbudil sebemenší pozornost. Zdálo se, že Fici má pozoruhodnou schopnost, schovat na svém těle téměř cokoliv.

Vedle Dicka stál Chobot, který místo zbraně držel Soulože, jenž měl právě tendenci utéci. Společně stáli a čekali, až se stejně jako v Dickově vyprávění počne z Jayova hrobu linout tajemná rudá záře.

Trvalo několik minut než Dickovi i ostatním došlo, že se vlastně vůbec nic nestalo. Jen z okolního lesa stále zaznívalo monotónní houkání sovy.

Dee se posadil na Jayův hrob. Vyndal z krabičky dvě cigarety a jednu podal Ficimu. Chobot vytáhl cigaretu ze své krabičky a pak si společně zapálili Ficiho zapalovačem, který u sebe měl vždycky na rozdíl od cigaret.

Souložovi, který poznal, že zde žádné nebezpečí nehrozí, velice rychle otrnulo a protože to měl ve své povaze, začal si dobírat Dicka.

"Tak si to tak neber Dee. Asi, že není pátek třináctýho. Nebo úplněk. Neboj, zkusíme to příště. Třeba to vyjde. A když ne, tak to budeme zkoušet pořád a pořád. Jednou to vyjít musí."

Dee pozvedl mačetu směrem k Souložovi a vrhl na něj pohled, který říkal vše. Soulož pochopil, že má raději mlčet. Toho si všiml i Chobot.

"A co? Vždyť má pravdu. Co jsme vlastně čekali, že tady najdeme. Partu zombíků s uvítacím transparentem? Celý je to blbost Dee."

"Tak blbost. A co všechny ty sny, co se nám poslední dobou zdají. Co Fotr a Mlaďas. Chceš tvrdit, že jejich smrt je blbost?"

"Blbost zrovna ne. Ale možná náhoda. Co víme o Mlaďasovi? Pokud vím, tak, než se to stalo, pěkně s Fotrem zachlastali. Kdo ví, jestli Mlaďas neodešel o hodinu dřív a vožralej nespad pod vlak. A pokud vím, Fotrovi našli v břiše kus skla z půllitru. Rozřezal mu žaludek na hadry, proto umřel. Jediná chyba je, že jsme kdy vlezli do toho pajzlu. V normální hospodě, by se mu to do piva nikdy nedostalo.

Dick pozorně naslouchal Chobotovým argumentům. Třeba má pravdu. Každopádně tady se nic nestalo a nemělo smysl se tu déle zdržovat. Zvedl se tedy a beze slova se vydal na zpáteční cestu, následován ostatními.

Nedošli však ještě ani na hlavní cestu, když Dick pocítil mrazení v zádech jako nikdy předtím. Nebyl sám kdo trpěl tímto pocitem. Všichni se naráz zastavili a otočili. Spatřili něco, co už Dick dobře znal. Z Johnnieho hrobky vycházela temná rudá záře. Její intenzita se neustále zvyšovala a jako hypnóza působila na čtveřici dosud živých v tomto strašidelném světě.

Nikdo z nich však nezareagoval, ani když se v odlehlejší části hřbitova odsunula první náhrobní deska a objevilo se něco co vzdáleně připomínalo lidskou ruku. Nebylo však pochyb. Za rukou následovalo zohavené rozkládající se tělo ve špinavém páchnoucím obleku. Pak se všude okolo odsouvali další a další náhrobky. A z nich vylézali další a další mrtvý.

Pud sebezáchovy naštěstí zvítězil nad veškerou hypnózou. První se probudil Chobot a rázně, zato však velice potichu, pobídl ostatní k odchodu.

Soulož chtěl začít panikařit. Křičet a utíkat o život, ale Dee ho naštěstí včas zastavil.

"Pomalu a hlavně potichu. Ještě si nás nevšimli. Na hlavní cestu a pak pomalu k bráně."

Chobot vyrazil první a za ním v těsném závěsu Soulož. Dále šel Fici a řadu uzavíral Dick, neustále hlídající prostor za sebou. Naskýtal se mu tak pohled, který vídával jen ve filmech.

Jenže tito zombie nebyli jako ti filmový. Neplížili se s rukama před sebou a neprahli po mozcích. Vlastně se mu zdálo, že spolu komunikují! U jednoho hrobu viděl dvě zombie a připadalo mu dokonce, že se hádají. Pak se jeden z nich vymrštil a povalil druhého na zem. Hned na to se k nim připojila další mrtvola. Žena, která přispěchala klasicky zachránit situaci.

Ano skutečně to bylo tak. Tito tvorové nebyli jen tupé stádo lačnící po krvi. Každý z nich měl svou osobnost. Patrně tu co zaživa nebo alespoň podobnou. No jasně, napadlo Dicka. Je to přesně tak, jak jsme kdysi zpívali s Jayem v našich písničkách.

Dick byl tak zaujat tím co vidí, že si ani nevšiml útočníka blížícího se k němu. Otočil se až když zaslechl křik a uviděl Ficiho jak leží na zemi a zombíka, který mu právě pustil nohu a sápal se mu nahoru po těle. Nyní musel rychle přehodnotit své dosavadní závěry. To chování, které viděl, bylo jakoby vystřižené z nějakého filmu. Nepříčetná rozkládající se mrtvola prahnoucí po krvi jeho nejlepšího kamaráda.

Dick se rozmáchl mačetou. Mačeta zasvištěla vzduchem. Ale ještě než měla přetnout zombíkovu páteř, všiml si Dee koutkem oka mrtvoly těsně za sebou. Změnil proto úhel svištící mačety, která minula zombíkova záda. Ve sklonku vteřiny se otočil a ťal do mrtvoly před sebou. Mrtvole uletěla ruka a mačeta se zastavila téměř v polovině jejího hrudníku. V tom okamžiku přispěchal Ficimu na pomoc Chobot. Zahodil svůj zálesácký nůž, jenž se nyní zdál jako bezvýznamná zbraň. Sebral ze země Ficiho pálku pobytou hřebíky a v okamžiku, kdy zombík vyskočil, aby se zakousl Ficimu do krku, mu jednou přesnou ranou urazil hlavu. Druhou ranou odhodil zmatené tělo, které stále šátralo rukama po své oběti.

Chobot pohlédl na Dicka, který přeťal svému zombíkovi páteř tak, že se nemohl hýbat a proto nepředstavoval větší nebezpečí. Teď měl spíš větší práci s tím, aby dostal mačetu ven z jeho těla.

"Dicku dobrý?"

"Jó! Kde je Soulož?"

Chobot se rozhlédl kolem, zatímco pomáhal Ficimu na nohy a zahlédl Soulože, jak probíhá brankou.

"Zdrhnul! Už je venku!"

"Tak zdrháme taky!"

Stačilo pár skoků a byli na hlavní cestě. S několika pohyblivějšími mrtvolami v patách.

"Kurva, jak to, že jsou tak rychlí!"

"Neohlížej se a běž. Běž!"

Fici už se dál nevyptával. Poslechl Dickovu radu a běžel o život.

Když míjeli kostel, vyřítil se na ně ze zálohy další velice ošklivý zombík. Dick ho spatřil první a tak, jak to doma na zahradě často trénoval po něm hodil svou mačetu. Mačeta mu rozrazila lebku a okamžitě ho poslala k zemi. Dee sice hodil mačetu v běhu, ale protože se snažil zamířit co nejlépe trochu zpomalil. Teď cítil, že zombík, který běžel za ním ho už má. Jedinou svou zbraň však právě bez rozmyslu zahodil. Jako poslední proběhl brankou. Neohlížel se. Běžel dál. Čekal, že ho každou chvíli popadnou ty smrduté rozkládající se ruce. Pak mu došlo, že řev za ním slábne a otočil se. Jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, že už ho nikdo nepronásleduje.

"Počkejte! Stůjte!" Zakřičel na své kamarády a při tom stále sledoval to fascinující hrůzostrašné divadlo.

Chobot s Ficim se v běhu ohlédli a viděli Dicka jak stojí v zatáčce a těžce oddychuje. Zastavili se také a chvíli trvalo, než Chobot nabral dech natolik, aby mohl zakřičet zpět na Dicka.

"Tak co je Dicku. Pojď!"

"Oni za námi nejdou. Nemůžou!"

"Jak nemůžou. Vypadneme odsud. Tak dělej!"

Dick už se nezmohl na další slova a jen ukazoval směrem ke hřbitovu. Chobot si nebyl jist co má Dee na mysli. Sevřel pálku oběma rukama a šel zpět k Dickovi, zatímco Fici vyčkával na místě. Chobot se blížil do zatáčky a napadlo ho, že Dicka už třeba dostali a teď ho chce jenom nalákat zpět. Čím více se však přibližoval, tím více mu bylo jasné co měl Dee na mysli, když říkal, že dál nemůžou.

"Fici! Pojď sem, to musíš vidět!"

Fici se připojil ke svým kamarádům. Naskytl se mu tak pohled na bránu obklopenou zombíky. Naštvaní se přestrkovali v otevřené brance. Hrozili a nadávali na adresu Dicka a jeho spolubojovníků. Ani nejmenší kousíček z nich však nevyčníval za prostorem hřbitova.

"Nevím, jak je to možný, ale vypadá to, že z toho hřbitova prostě nemůžou."

"Třeba je to tím, že na ten hřbitov prostě patří."

"A nepůjdeme se jich doufám zeptat."

"Ne Fici. Žádnej strach. Třeba je to taky jenom finta, jak nás nalákat. Radši odsud rychle zmizíme."

"A taky musíme najít Soulože. Snad bude doma."

 

"To bude určitě. Jde o to, jestli u mě nebo u sebe."

 

Kapitola 13.