Kapitola 13.

Dee se ještě naposledy podíval ke hřbitovu a když nikoho neviděl s úlevou za sebou zaklapl postranní branku vedoucí na jejich zahradu.

Chobot sebral ze země několik polínek dříví a vhodil je do ohniště, ve kterém ještě doutnaly žhavé uhlíky. Do vzduchu vystřelil roj malých rudých jisker. Netrvalo dlouho a prostor před stanem osvětlil plamen ze suchého a příjemně vonícího dříví.

Dee zkontroloval stan, ale Soulože v něm nenašel. Jeho věci však byli stále na svém místě. Bylo jasné, že se Soulož zpět nevrátil. Musel být vyděšený stejně jako všichni a tak nejspíš utíkal rovnou domů. Ale co když ne? Dee seznámil ostatní se svými myšlenkami.

"Jak ho znám, tak už je dávno doma pod peřinou," prohodil Chobot, když vyslechl Dicka.

"A co když ne, co když ho ty kurvy dostali!"

"To těžko Fici, přece sem ho viděl, jak utíká ven."

"Dostali ho a teď tady na nás někde čeká," začínal panikařit Fici.

"Nedostali!" Okřikl ho Chobot. "Viděl jsem ho jak proběh bránou a ani se neohlídl. Vsadím boty, že se nezastavil dřív než doma."

Fici se zase trochu uklidnil, ale i tak vypadal dost vyděšeně. Aby však nevypadal jako zbabělec prohodil;

"Ale já bych chtěl vědět co je s ostatníma. Třeba bych tu na ně počkal."

"A třeba by ses dočkal bandy zombíku," oponoval Dick.

"Toho bych se nebál, když vím, že ze hřbitova nemůžou."

"Jó vole, ale on to neví! Na jeho místě bych tady taky jen tak neseděl!"

"To je fakt. Musíme to nějak zjistit."

"A co chcete jako dělat?" do rozhovoru se vložil Chobot. "Napochodujeme teď k Souložovi domu a dobrý den paní Souložová, byli jsme s vašim statečným synkem na hřbitově, jenže jak uviděl první zombí, tak nám zdrhnul. Tak se dem zeptat jestli náhodou není doma pod postelí."

Chobot se odmlčel a čekal na další návrhy. Jediné, co však v tuto chvíli narušovalo ticho, bylo praskání ohně a občasné zahoukání sovy, jenž kroužila kdesi v dálce.

"Nejlepší bude," řekl nakonec Dee, "když to necháme na ráno. Ráno moudřejší večera."

"To jo Dicku, ale spát rozhodně nejdu."

"To asi nikdo z nás. Ty vole já sem vyplašenej ještě zejtra. Uvědomujete si to vůbec? Všechny ty filmy a ty historky, všechno je to pravda. Když můžou existovat zombie, můžou existovat i upíři, vlkodlaci, čarodějnice, démoni," Dee se na chvíli zamyslel, protože si najednou nemohl vybavit žádné další nadpřirozené bytosti, "a vůbec všechny takovýhle sračky."

"Vodníci, skřítci, bílá paní ..."

"Fici ty si magor vole."

"No co, říkal si ..."

"Já vím, co jsem říkal. Zas taková prdel to není. Já už se snad nikdy nevyspím. Jeden blbej zvuk a praskne mi pumpa."

Jen to Dee dořekl v rohu zahrady zašustilo roští. Okamžitě byl na nohou a v ruce třímal sekeru na štípání dřeva. Chobot bleskově vytáhl z ohniště rozžhavený klacek, se kterým si celou dobu pohrával. Jen Fici neměl po ruce žádnou zbraň a proto zaujal bojový postoj jako vystřižený z hongkongského akčního filmu.

Šest očí napjatě sledovalo postavu prodírající se hustým křovím. Tři srdce byla tak hlasitě, že je muselo být slyšet na míle daleko. Tři mozky se rozhodovali, zda zůstat a bojovat nebo se dát raději zběsile na útěk.

Postava z křoví se konečně vydrala na světlo a promluvila.

"Kluci neblbněte, to sem já."

Jaké bylo všeobecné překvapení, když ve skryté hrozbě odhalili svého kamaráda.

"Ty vole, Soulož! Kde se tady bereš kurva!"

"A proč se tady schováváš ty vole. Mě se tak na tři vteřiny zastavilo srdce. Vole nekecám!"

Soulož přišel blíž a podal si ruce s kamarády. Potom se všichni vrátili zpět k ohni. Chobot opět začal žhavit klacek a Fici ho napodobil.

"Chtěl jsem nejdřív vědět, jestli jste to opravdu vy."

"A cos myslel vole. Satan Klaus?"

"Ne vole, Venda Klaus. Tak jestli vás třeba nedostali a ..."

"Jo jako, že nás kousli a mi jsme se pak proměnili a přišli si pro tebe?"

"Ale hovno vole. To jsi neviděl ten film, jak tam všichni ti zombíci dělali to, co za živa. Nebo se o to alespoň pokoušeli. Prostě jim to nějak uvízlo v hlavě. Tak vy byste se třeba vrátili sem, kdyby to tak bylo. Anebo vůbec, co kdyby za váma přišli tamti šmejdi?"

"Jo vole, tak to kdyby si nezdrh, tak bys věděl, že nepřijdou. Protože nemůžou."

"Tak to už sem slyšel."

"Kde si to slyšel?"

"Tady né. Vole. Jak sem vás sledoval, jestli jste to vy."

Fici se chtěl ještě Soulože na něco zeptat, ale Dee mu pohledem naznačil, aby toho nechal.

Seděli nehnutě a tiše. Pozorovali plameny ohně jak přeskakují jeden přes druhý, stravujíce vše co jim přijde do cesty.

Dee pozoroval oheň, jenž pro něj byl nyní zdrojem inspirace. V hlavě se mu rodil plán, k jehož provedení však bude potřebovat své kamarády. Jenže po dnešní noci? Když zombie na ně nemůžou? Proč se jim tedy vydávat dobrovolně?

Dick slyšel v hlavě všechny tyto otázky a zdály se mu být zcela logické. Jenže on musel něco udělat. Ještě nevěděl co a už vůbec ne proč. Prostě jen věděl, že to tak má být.

 

Dick takto tiše přemýšlel dokavaď obloha na obzoru nezačala blednout. S blížícím se ránem se přiblížila i únava, které bylo snadné podlehnout. Jako by se snad mohl cítit ve dne více v bezpečí, nechal Dee poklesnout svá ospalá víčka a po probdělé noci se ponořil do říše strašlivých snů.

 

Kapitola 14.