Kapitola 14.

Dee se pomalu blížil ke škole a ať chtěl nebo ne stále měl před očima výjev ze sobotní noci. Od té noci toho ani moc nenaspal. Mohl za to sen, který se mu od té doby zdál, jakmile jen zavřel oči. Zdálo se mu o armádě mrtvých jak drancuje celou zem. O armádě v jejímž čele stál Jay a Dee byl po jeho boku. Ale on nebyl mrtvý. Stále žil spoután okovy u Jayových nohou a sledoval, jak Jay ničí všechno a všechny, které měl Dick rád.

Dee se blížil ke škole a už z dálky viděl Chobota s Ficim. Soulože, který by tam měl být také, však nikde neviděl. Když došel k nim, pozdravil a zeptal se co je nového.

"Zrovna jsem vyprávěl Chobotovi, co se mi teď zdá pokaždý, když jen zavřu oči."

Dee zpozorněl. Zlá předtucha mu říkala, že to nebude jen obyčejný sen.

"A víš, co je na tom nejlepší?" Pokračoval Fici. "Chobotovi se zdálo úplně to samí."

"Určitě je tam hodně zombíku, který mučej všechny lidi, co znáš, včetně tebe. A je to dost brutální. Něco jako malý peklo na zemi. Fici to není sen. To je budoucnost."

Fici se teď tvářil dosti zaraženě.

"Ale jak to víš?"

"Protože se mi to zdá taky. Stačí na chvíli zavřít oči."

"Ale co to znamená?" Zeptal se Chobot.

"To znamená, že jestli s tím něco neuděláme, tak to všechno špatně skončí."

"A co chceš dělat? Chceš jít zase zpátky? A proč jim lízt do náruče, když sami na nás nemůžou."

Dee se rozhlédl kolem sebe. Všude byla spousta žáků, kteří stejně jako Dee čekali na začátek vyučování, ale na rozdíl od Dicka by o tomhle všem neměli nic vědět.

"Tady ne. Mohl by nás někdo slyšet. Nechci, aby se do těhle sraček dostal ještě někdo jinej, vyřešíme to po škole."

Oba dali Dickovi za pravdu.

"A kde je vůbec Soulož?" Dicka napadlo, že ho vlastně ještě dnes neviděl.

"Socka od nich už dávno přijela, ale Soulož v ní nebyl. Jestli z toho šoku neonemocněl."

Jen to Fici dořekl, v zatáčce u školy se objevil Soulož. Už z dálky na něm bylo něco podivného.

Šel pomalu, jak to nikdy neměl ve zvyku a jeho krok byl značně nejistý. Vypadalo to, jako kdyby byl opilí. Když se však přiblížil, všimli si jeho podivného, vystrašeného výrazu ve tváři. Co je však překvapilo nejvíce, byli jeho oči. Kdysi tak živé a svěží oči, nyní oteklé s malými rudými žilkami, nervózně těkali ze strany na stranu, jako kdyby všechny věci kolem viděli poprvé.

Fici mu šel naproti a hlasitě a přátelsky, tak jak to měl ve zvyku pozdravil.

Soulož zastavil a zaostřil své chladné oči do Ficových, kterému projel mráz po zádech. Později by přísahal, že v těch očích viděl smrt.

Chobot začal vyzvídat co to, že nepřijel autobusem, ale odpovědi se mu nedostalo. Zdálo se, že je Soulož úplně mimo. Nebylo se čemu divit.

Dee dopředu počítal se vším co by se mohlo na hřbitově přihodit. Chobot byl zase silná osobnost, kterou jen tak něco nerozhodí, ani pár zombií. A nakonec Fici si s maličkostmi hlavu nelámal a se vším se dovedl vyrovnat po svém. Soulož však jak se zdálo nepatřil ani do jedné skupiny. S tím, co prožil se dokázal jen těžko vyrovnat.

O polední přestávce se jako vždy sešli v kuřárně. Bylo dohodnuto, že porada o nastalé situaci proběhne dnes po škole v parku. Obvykle by nejspíš zavítali do nějakého nepříliš vzdáleného hostince, ale situace si vyžadovala naprosté soukromí a toho měli v parku, do kterého nikdo nechodil dost. Bylo tedy odsouhlaseno, že se zakoupí láhev něčeho tvrdšího, aby porada lépe probíhala.

Dee stál schován za Chobotem a jen přitakával jeho návrhům. Byla zde totiž jedna osoba, kterou nechtěl být spatřen, dokavaď celá tato záležitost neskonči, neboť každý, kdo se s nimi nyní přátelí je potencionální oběť. A Dee nechtěl, aby to byla zrovna ona.

Využil tedy Chobotovy obrovské postavy a schovával se za ní před jejím zrakem. Marně.

"Richarde!"

Dee dělal, že neslyší. Takhle mu říkali jen doma. Nesnášel to a ona to věděla. Mohl jí tedy bez problému ignorovat.

"No tak Dicku! Přestaň se schovávat za Chobotem. Jsi fakt nenápadný." Pronesla to takovým tónem, jako by jí bylo líto, že ho musí přemlouvat, aby se jí ukázal.

Dee věděl, že další schovávání by bylo jen trapné a ničemu by nepomohlo. Vyšel tedy Leně vstříc.

"Ahoj," řekl jakoby omluvně.

"Proč se přede mnou schováváš?"

"Ale já se neschovávám. Jen tak sem tam stál a ..."

"Já nemyslím jenom teď. Vyhýbáš se mi už delší dobu."

Dick si právě připadal jako by měl dvě hlavy. Jedna mu radila, aby po ní skočil, vzal ji do náruče a zlíbal jí po celém těle. Ta druhá, chytřejší oponovala, že tím jí zabije. Anebo, že by to první bylo srdce?

"Víš Leno..." Dee se snažil najít ta správná slova, ,,... mám teď něco duležitýho na práci. Víš a potřebuju ... Potřebuju, nemám čas a ..."

Leně už to jeho vykrucování lezlo krkem.

"Myslela jsem, že chceš, abychom byli něco víc, než jen kamarádi, ale ty se jen pořád vykrucuješ. Jestli to chceš skončit, tak proč to neřekneš rovnou?"

Dee se jí jen bezradně díval do očí. Kdyby jí tak mohl všechno říct. Ale ne, to nemůže. Leně se v koutcích očí objevili slzy a raději opustila kuřárnu, než si toho někdo všimne. Dee ji ani při odchodu nemohl spustit z očí.

Chobot otevřel láhev levné vodky, jejíž chuť by se dala shrnout jako voda ochucená lihem, napil se a nechal ji kolovat. Potom si zapálil a posadil se na opěradlo lavičky vedle Ficiho. Dick seděl na obrubníku pískoviště, jehož písek byl již dávno použit na stavbu jednoho z přilehlých rodinných domků. Napil se z láhve a pak se zašklebil, neboť tak dobrou vodku vážně nečekal. Poté nabídl láhev Souložovi, který nervózně přešlapoval kolem, ale ten odmítl. Vrátil láhev Chobotovi a sáhl za obrubník odkud vytáhl záložní láhev Gambrinusu. Poté se ujal slova.

"Takže náš největší problém je v tom, že chceme zabít někoho, kdo už je mrtvej."

"Tak moment, moment. To jako myslíš zabít Jaye? To by znamenalo jít zpátky na hřbitov."

Dee jen pokynul hlavou na znamení souhlasu.

"A proč bychom tam jako kurva lezli? Jedinej důvod?"

"Naše sny."

"Naše sny? To že můžou mít tři lidi stejnej sen mě po sobotě vůbec nepřekvapuje. Ale to, že někdo ztratí zdravej rozum. Nemyslíš, že je to jen další způsob, jak nás nalákat? Kolik lidí asi chodí o půlnoci na hřbitov, aby je mohli použít. Tak prostě necháme tři blbečky, ať se jim zdá stejný sen o konci světa. A pak už stačí jen počkat, až nám přijdou v marné snaze o záchranu, přímo do rány."

"Nemyslím si, že ten sen přichází od Jaye. Myslím, že tak vypadá budoucnost."

"A kdo myslíš, že ti tu budoucnost ukázal. Bůh? Myslíš, že by tohle dopustil?"

Dee pokrčil rameny. Pochyboval, že to byl zrovna bůh. Ale, když můžou existovat zombie, jistě existuje i peklo. A když existuje peklo...

Jenže Dee teď zrovna nechtěl polemizovat o tom, zda je nebo není bůh a pokud ano, jaké má důvody k tomu či onomu. Ted potřeboval přesvědčit kamarády o svém plánu. Prostě na to musel jinak.

"Tak jo, dobrá dejme tomu, že teď jsme v bezpečí," pokračoval po krátké úvaze. "Ale pořád je tu to výročí. Třeba se nic nestane. A třeba taky jo. A pak, co když se najdou takový dva jako jsme byli já a Jay a půjdou o půlnoci na hřbitov. A nemusí to bejt hned zejtra. Ten má dost času. Jen si myslím, že by jsme měli vypracovat nějakej krizovej plán. Pro případ kdyby."

To znělo rozhodně lépe než předchozí plán. Dick si získal jejich pozornost.

"Takže, jak jsem říkal, náš největší problém je v tom, že chceme zabít někoho kdo už je mrtvej. A jak jsme viděli, tak to nefunguje ani jako ve filmu, kde jim stačí prostřelit hlavu ani jako v Residentu kde stačí dávka z automatu."

"To nemáš tak úplně pravdu", ozval se Fici.

"Tamten sice přišel o hlavu, ale na mozek si mu ani nešáh."

"A co když to nebude fungovat."

"Podle mě by mělo, přeci tělo bez mozku je k ničemu. Ale úplně nejlepší by bylo rozsekat ho úplně celýho. Na tak malý kousky, který by sami o sobě nebyli schopný pohybu."

"To je super. A ty to uděláš?"

"Co jako?"

"Ptám se, jestli seš schopnej rozsekat někoho na malinký kousíčky. Ono je totiž něco jinýho zabít někoho kdo už je stejně dávno mrtvej a mezi takovou řezničinou jakou tady navrhuješ."

"Chobote to je fakt super. A máš snad nějakej jinej nápad?"

"Spálit. Není to takový maso a nic z něj nezbude."

"To myslíš jako polejt benzínem a zapálit?"

"A jak jinak?"

"A myslel jsi taky na to, že ti třeba zdrhne? Nesmíš totiž zapomínat, že je to mrtvola. I živej člověk ti bude chvíli utíkat, než umře. Ale tenhle? Já bych ho rozsekal."

"Jó? Tak to tě chci vidět vole."

"Proč mě?"

"A koho asi? Kdo si to vymyslel?"

Dick už by dávno zasáhl do hádky mezi Ficim a Chobotem a přednesl by plán, který byl sice náročnější na provedení, ale za to by uspokojil zastánce sekání í pálení. Jenomže už chvíli pozoroval Soulože, který stál opodál. Byl ještě bledší než dopoledne, i když bylo téměř třicet stupňů, třásl se zimou po celém těle. Jeho krvavé oči tak jako ráno nervózně těkali z Chobota na Ficiho. Náhle se rozeběhl a s obrovskou silou strčil do Chobota. Ten přeletěl opěradlo lavičky a strhl sebou Ficiho, jenž seděl vedle. Pak Soulož přeskočil lavičku a dopadl přímo na Chobota. Než se Chobot vzpamatoval, Soulož ho svíral oběma rukama kolem hrdla tak silně, že se nezmohl na odpor. Přitom nepříčetně křičel.

"Tak pálit a sekat! Vás spálíme! Vás rozsekáme! Budeme vás mučit! Tak dlouho dokud nechcípnete! A potom taky!"

Dick už stál nad Souložem a snažil se ho odtrhnout. Ale ten si toho nevšímal a dál křičel a rdousil Chobota, který začínal modrat.

"Fici pomoc. Rychle!"

Fici se konečně zvedl ze země omráčen ranou, kterou mu Chobot nechtěně uštědřil. Přiskočil na pomoc Dickovi a nasadil Souložovi kravatu. S ním to však ani nepohnulo. Jako kdyby byl z kamene, dál dusil Chobota, který už prohrával. Dick věděl, že jestli hned něco nevymyslí Chobot zemře. V rychlosti se rozhlédl. Popadl nedopitou pivní láhev, přiskočil zpět k Souložovi, láhev zasvištěla vzduchem a roztříštila se o Souložovu lebku. Sevření konečně povolilo a Chobot se mohl nadechnout. Soulož ztratil vědomí.

Dick přiskočil nejprve k Chobotovi, který těžce rozdýchával tvrdé sevření. Když zjistil, že je jakžtakž v pořádku vrátil se zpět k Souložovi, aby zjistil jak je na tom.

"Co to toho magora popadlo do hajzlu!"

Podíval se na Ficiho, který seděl v trávě vedle Chobota a vyjeveně zíral na Soulože do míst kde měl na boku vyhrnuté tričko. Dick se naklonil přes Soulože, aby viděl to co Fici. To co spatřil mu vyrazilo dech stejně jako Ficimu. Na Souložově boku zela velká barevná rána na jejíchž okrajích byli jasně patrné otisky lidských zubů.

Dee šokovaný tím co viděl vstal a pomalu začal couvat od Soulože. Sebral láhev vodky, která neutrpěla incidentem a začal hltavě pít. Chobot s Ficim se k němu připojili. Nikdo nepromluvil. Všem bylo naprosto jasné co to znamená. Souložovo podivné chování bylo vysvětleno. Pokousali ho a on se měnil. Dickovi už konečně začínalo dávat všechno smysl. Johnnie ani jeho stvůry ze hřbitova nesměli, neboť na něj patřili, ale Soulož nebyl nikde pohřben. Mohl jít kam se mu zlíbí, nakazit koho bude chtít. Nakonec budou ze všech zombie a ze světa bude jeden velký hřbitov. Johnnie bude volný.

Ne to přeci nejde. Tomu musí zabránit. Jenže jak. Dá se to snad léčit? To těžko. Jediný způsob je zlikvidovat Soulože. Ale to přece nejde!

Nikdo nechtěl začít mluvit první. I když všichni věděli, že myslí na to samé.

"Sakra lidi je to přece náš Soulož!" prolomil mlčení Dick a otočil se k místu kde ležel Soulož. Zarazil se. Soulož už tam nebyl.

Rozhlédl se, aby zahlédl Soulože právě v okamžiku kdy proskočil hustým křovím směrem ke kolejím. Dick na nic nečekal a rozběhl se za ním s ostatními v patách. Když se prodrali křovím přeběhli ještě úzkou cestu vedoucí podél trati a ocitli se přímo v kolejišti. Právě v okamžiku kdy se ozvala siréna oznamující blížící se vlak. Všichni tři se instinktivně otočili za zvukem, aby spatřili Soulože klopýtajícího vstříc jedoucímu vlaku. Snažili se ho dohnat. Křičeli a prosili ho, aby opustil kolejiště. Jenže Soulož věděl, že mu není pomoci. Nechtěl skončit jako ti, které viděl na hřbitově.

Pozorný strojvůdce, když uviděl Soulože jak si běží pro smrt okamžitě zapojil nouzový brzdný systém. Věděl, že zastavit včas nemá šanci. Již samotný střet s lokomotivou byl pro Soulože smrtelný. Odletěl několik desítek metrů zpět kde dopadl do kolejiště. Ještě než Dick, Fici a Chobot uskočili před blížící se soupravou viděli jak kola vlaku, od nichž odletoval ohňostroj jisker, dokonala dílo zkázy..

 

Kapitola 15.