Kapitola 15.

Dee se svými kamarády stál v zadní části obřadní síně a tupě zíral do prázdna před sebou. Neposlouchal smuteční řeč. Byl na pohřbu Johnnieho, Mlaďase a Fotra. I když na každém obřadu zaznívala jiná slova, výsledek byl vždy stejný.

Soulož byl mladý a talentovaný. Ryzí osobnost, jenž skonala náhle a tak mladá.

Proslov skončil a zazněla hudba, která vytrhla Dicka z prázdnoty. Rakev se Souložovými ostatky zmizela kdesi pod podiem a smuteční hosté se řadili, aby projevili soustrast pozůstalým. Ne tak Dee, Fici a Chobot.

Tito tři viděli Soulože umírat a byli jediní, kdo mohl všemu zabránit. S pozůstalými se už dávno sešli a ta schůzka nebyla nikterak příjemná. Měli co vysvětlovat, o to více, že Soulož nebyl prvním jejich kamarádem, který zemřel.

Jako první kondolovali zaměstnanci ústavu.

Dicka napadlo jak se to vlastně stane, že se z někoho stane pohřebák. Co je to vlastně za práci i několikrát denně prožívat smutek spolu s pozůstalými.

Další smuteční hosté přicházeli, aby projevili soustrast a Dee si k tvářím, které znal přiřazoval jednotlivá jména.

Byl tu třídní učitel Vašíček. Dále pak ředitel školy, který vyměnil prostornou kancelář svého předchůdce za mnohem menší, zároveň však krví neposkvrněnou. I poručík Tomsa se ukázal. Jak by ne. Vyšetřování celé záležitosti už delší dobu leželo právě na něm. Měl zde další mrtvolu mladého studenta, ale vysvětlení nikde. I Dick, Chobot a Fici si s ním užili, když podstoupili další ze série výslechů, jenž se v Dickově případu táhla už od Johnnieho sebevraždy. A jako tehdy, ani teď poručík Tomsa nic nezjistil.

Obřadní síň se pomalu vyprazdňovala. Bylo na čase ji opustit a to ze dvou důvodů.

Za prvé: Dick nechtěl být spatřen Souložovými rodiči, kteří jemu a jeho kamarádům dávali alespoň částečně za vinu smrt svého syna.

Za druhé: Museli si být na sto procent jisti, že Souložovo tělo bude zpopelněno. Byl nakažen a i když zemřel ještě před svou proměnou v zombie, mohl kdykoliv ožít. Tak si to alespoň mysleli.

Za normálních okolností by byl nejspíš problém dostat se nepozorovaně do krematoria. Naštěstí pro ně, měl Dick bývalého spolužáka ze základní školy, jehož otec pracoval jako správce hřbitova a jako takový hned vedle hřbitova bydlel. Nebylo tedy divu, že Bárt jak zněla chlapcova přezdívka ze školních let měl celý hřbitov prozkoumaný do nejmenších detailů. Nebyl pro něj problém zavést kamarády nepozorovaně k peci.

Přišli akorát včas, aby prosklenými dveřmi zahlédli, jak tělo jejich kamaráda pohltili plameny, jež se snad pro něj stanou vysvobozením.

Zřízenec zavřel dveře pece a plamen ještě zesílil.

Dickovi se v očích objevili slzy. Právě se díval jak zpopelňují jednoho z jeho nejlepších přátel. Ale co, s největší pravděpodobností brzy skončí stejně. Možná hůř.

Před východem ze hřbitova se Dee rozloučil z Bártem, tak jak to vždycky dělávali na základce. Dee se divil, že si na ten pozdrav ještě pamatoval.

Většina smutečních hostů opouštěla parkoviště ve svých vozech stejně pomalým tempem, jakým sem přijela.

Jen před branou stál hlouček studentů. Byli to Dickovi spolužáci, jenž přišli místo vyučování vzdát poslední hold svému spolužákovi. Dee, Chobot a Fici se k nim připojili a zdálo se, že si jejich krátké nepřítomnosti nikdo nevšiml.

Dee se nezapojil do rozhovoru, který se vedl o tom, zda teď dostanou po zbytek dne volno, nebo se budou muset vrátit zpět do školy. Místo toho jen tak nepřítomně bloudil očima po parkovišti a okolí.

Kromě učitele, který opodál debatoval s někým koho Dick neznal tu neviděl nic neobvyklého. Jen přes ulici seděl na chodníku jakýsi bezdomovec a když se na něj Dee po chvíli zaměřil, zdálo se mu, jako by na něj kynul.

"Hej Chobote, Fici vidíte támhletoho houmlesáka naproti?" Dee ukázal na bezdomovce. "Zdálo se mi jako by na mě mával."

Chobot s Ficim se podívali kam Dee ukazoval a opravdu. Někdo se snažil upoutat jejich pozornost.

Fici si onoho muže prohlédl pozorněji.

"Ty vole, to není žádnej houmlesák, to je Jarda!"

Jak to Fici dořekl chtěl se k němu rozeběhnout. Dee mu v tom však zabránil.

"Proč tady takhle šaškuje? To je divný. Počkejte tady," a sám se vydal k Jardovi.

Když se Jarda dozvěděl o Souložově smrti, chtěl si nutně promluvit s ostatními. A nejen kvůli tomu.

Jenže po Fotrově smrti dostal přísný policejní zákaz se s chlapci jakkoliv stýkat. A navíc měl pocit, že ho pořád někdo sleduje. Vymyslel proto plán jak se s hochy sejít.

Už z dálky naznačil Dickovi prstem před ústy, aby jen poslouchal, že mluvit bude on.

"Nazdar Dee," řekl, když Dick došel až k němu. "Budu co nejstručnější. Nesmí nás nikdo vidět spolu, ale musím s vámi nutně mluvit, proto tenhle převlek."

Dee chtěl něco říci, ale Jarda ho tím samým gestem jako před chvílí zastavil.

"Znáš hospodu u Šneka?"

Dee přikývl.

"A vedle ní průjezd, co bývá neustále otevřený?"

Dee opět přikývl.

"Dobře. Tím průjezdem se dostanete do zahrady, která sousedí s tou mojí. Stačí, když přelezete plot a dostanete se ke mně, aniž by vás někdo viděl."

Dee chtěl něco dodat, ale Jarda ho opět přerušil.

"Sakra, ten váš učitel si nás všimnul."

"Kouká sem?" zeptal se Dee.

"Je to horší. Jde sem."

Dee poodstoupil pár kroků. Potom vylovil z kapsy několik drobných mincí a hodil je po Jardovi.

"Na ty somráku. Kup si něco na sebe a pak si najdi práci!" Zakřičel, aby ho všichni dobře slyšely.

Třídní učitel jehož jímalo určité podezření, si nyní přestal Jardy, který se pustil do sbírání mincí úplně všímat, zaskočen Dickovým hrubým jednáním.

Nakonec Dee přemítal, jestli by nebylo lepší nechat se nachytat s Jardou než podstoupit dlouhou přednášku o lidech, jejich právech a úctě k nim.

Když byli Dee a jeho přátelé konečně propuštěni ze školy, zařídili se podle Jardovi rady a zanedlouho již stáli před jeho hospodou. Ovšem z druhé strany.

Museli chvíli čekat než se Jarda objevil.

"Musel jsem se ujistit, že vás nikdo nesledoval."

"Hele Jardo, nepřeháníš to trochu?"

"Možná sem alkáč, ale určitě nejsem blázen. A krom toho, už pár dní nepiju. Po tom, co mi zavřeli hospodu mě to stejně už ani nebaví."

"To je nám líto, zavřeli ti to tady kvůli nám."

"Z toho si nic nedělej. To je to nejmenší co se poslední dobou stalo."

Jarda zatím odvedl hochy do hospody a každému načepoval své proslulé pivo. Chlapci byli rádi, neboť neztratilo nic na své kvalitě.

Chvíli si ještě povídali o tom co se stalo za dobu kdy se neviděli.

Jarda vyprávěl jak mu přišli zavřít hospodu. Jak musel dokonce i Josefa co bydlel přímo u stolu poslat pryč. O policejních hlídkách, které teď kroužili kolem jeho hospody každý den.

Dee čekal, že bude chtít na oplátku slyšet Souložův příběh. Jenže Jarda vyprávěl dál něco, co Dick opravdu nečekal.

"A taky se mi zdál sen."

Dickovi přejel mráz po zádech. Jarda pokračoval.

"Zdálo se mi o vás třech a o Souložovi. O hřbitově a o oživlých mrtvolách. A potom o Souložovi jak skáče pod vlak a vy tomu nemůžete zabránit."

Panebože, myslil si Dick, tak Jarda už v tom jede taky. Jarda pokračoval.

"A potom se mi zdálo o armádě mrtvých a zničené zemi. A tý armádě velel nějakej frajer ve vašich letech. Myslím, že jeho jméno jsem tu už taky někdy zaslech. Jmenoval se Johnnie. A nejhorší je, že ten sen se mi opakuje stále do kola. Co to znamená?"

"To znamená," Dick se významně odmlčel, "že jsi pěkně v prdeli. Zrovna jako mi."

A Dick začal vypravovat Jardovi celý příběh.

Vyprávěl, jak s Jayem chodili na hřbitov a o knize, která vypadala jako Nekronomikon, jenom trochu menší. Vyprávěl, jak Jay zmagořil a vzal si život. A konečně vyprávěl i o tom, jak zjistili, že Jay vůbec nebyl blázen, ale že je vlastně všechno pravda.

Dee dovyprávěl svůj příběh a nechal Jardu, aby se s ním vyrovnal. Sám raději došel natočit další pivo. Natočil i Jardovi, který poznal, že na abstinování nyní není vhodná doba.

Dee položil před každého ze svých přátel tuplák piva a chtěl se zeptat Jardy jestli s nimi půjde do likvidace Johnnieho, neboť z Dickova příběhu bylo jasné, že pokud se Johnnieho nezbaví, tento příběh nikdy neskončí.

Dick ještě ani nezačal mluvit, když se venku ozval jakýsi hluk. Dívčí výkřik a poté dutá rána. Všichni čtyři byli okamžitě venku. Pod oknem ležela Lena.

I Lena potřebovala s Dickem nutně mluvit. Dick se jí však vyhýbal. Když dnes odcházel ze školy řekla si, že ho dohoní a konečně si s ním promluví. Potom ji však napadlo, že jde stejně do nějaké hospody a bude tedy nejlepší, když ho chytí tam. Nebude tak snad mít možnost utéct. Tak jí cesta zavedla až sem na Jardovu zahradu.

Protože chtěla vědět co se děje v hospodě našla si na zahradě jakousi plechovku od barvy a stoupla si na ni, aby viděla dovnitř oknem, které na ni bylo vysoko. Po vyčerpávajícím balancování na malé ploše plechovky jí nakonec zdřevěněli nohy a Lena se rozplácla na zemi, kde ji našel Dick a ostatní.

Dick jí pomohl vstát a zjistil jestli není zraněná. Potom jí odvedl do hospody. Nemluvil. Jarda, v jehož hospodě neexistovali žádné limonády ani půllitry jí natočil pivo do tupláku. Nikdo nepromluvil.

Dickovi bylo jasné, že když je zde Lena našla, musela je sledovat a poté poslouchat už od začátku. Věděla tedy všechno stejně jako Jarda a Dick nevěděl co má říct.

Trapné ticho prolomila sama Lena.

"Chci jít s vámi."

"Cože?" Dee se zarazil, jako by nevěděl, o čem mluví.

"Chci jít s vámi na ten hřbitov. Máte přeci nějaký plán?"

Všichni na ní nechápavě koukali. Vůbec nevěděli, proč by do něčeho takového chtěla jít s nimi.

Lena pochopila.

"Zdá se mi to taky. Ten sen. Stačí na pár vteřin zavřít oči. To samí, co se zdá ..."

Lena nevěděla jestli muže Jardovi tykat stejně jako kluci a tak na něj jen ukázala. Jarda to zpozoroval podal jí ruku s tím, že mu muže klidně tykat.

Dee se zatím vzpamatovával z prvotního šoku. To čeho se obával nejvíce, bylo právě tady.

Chytl Lenu za druhou ruku a chtěl jí odvézt do salonku, který byl však ještě zapečetěn po Fotrově smrti. Odvedl jí proto na druhý konec místnosti.

"S námi nepůjdeš," řekl rezolutně.

"Teď jsem na tom stejně jako vy. Hrozí mi stejné nebezpečí jako vám. Mám právo tam být."

Tvrdost z Dickovi tváře zmizela.

"Víš Leno, má nejhorší noční můra se právě naplnila. Myslel jsem, že když se ti budu vyhýbat, když tě vypudím z mé hlavy, Johnnie na tebe nikdy nepřijde a ty budeš v bezpečí. Mýlil jsem se a ty v bezpečí nejsi, ale rozhodně nepřipustím, abys s námi šla přímo do pekla. Zůstaneš tady."

Poslední větu pronesl opět s razancí.

Lena pozorně poslouchala a potom řekla.

"Tak proto ta změna ve tvém chování, proto jsi se mi vyhýbal."

"Šel bych třeba do pekla, abych tě ochránil."

"Myslela jsem, že si se na mě definitivně vykašlal."

"Nikdy jsem tě nepřestal milovat. Ani tenkrát, ani teď."

A po těch slovech objal Lenu a dlouze jí políbil.

Teď už nešlo jen o něj a jeho kamarády. Teď šlo o život dívky, kterou celým srdcem miloval. A možná, že i o celý svět, ale ten teď byl až na druhém místě.

Vrátili se zpět ke stolu a Dee zářil jako sluníčko. Byl však pevně odhodlán zachránit svou lásku za každou cenu.

"Tak jo pánové, měli bychom probrat náš plán."

"My máme nějakej plán?" Divil se Fici.

"No samozřejmě a poděkujte čété dvojce a jejím dokumentům, jež mi dali inspiraci."

Dick už nemusel dál napínat. Všechny zajímal jeho plán.

"Shodli jsme se už, že nejlepší by bylo toho hajzla spálit a napad mě můj kámoš Bártík. Pro ty, kdo neví," podíval na Lenu a Jardu. "Bártík bydlí na hřbitově a má přístup úplně všude. Jenže za prvé se mi nechce zatahovat do toho někoho dalšího, nehledě na to, že kdybychom si chtěli nenápadně vypůjčit krematorium, tak by si nás asi mohl někdo všimnout. Za druhý by tu mohl bejt malej problém s přepravou."

Dick měl pravdu. Oba hřbitovy, jak starý lesní za městem, tak nový a moderní leželi na opačných koncích města. Byl tu ovšem mnohem větší problém. Jak dobře víme Jay ani ostatní zombie nesměli samovolně opustit hřbitov.

"Co kdybychom tam přišli mi a Jaye odnesli. Zajistili bychom mu tím třeba svobodu. A to vůbec nemluvím o tom, kdyby se nám někde cestou probral."

S tím museli všichni souhlasit, ale co tedy ten Dickův plán?

"Je to prostý, spálíme ho přímo na místě."

"Tak moment Dicku, neříkal si přeci, že normálně člověka nespálíš?"

"Jó, to je pravda. To říkal," přitakával Chobot Ficimu.

,,Milý pane Chobote, milý pane Fici. Jak už sem říkal, viva la čété dva."

Při tomto holdu druhému programu České televize, na který se Dick díval právě kvůli dokumentům, jež tam často běželi, povstal a rozhodil ruce. Poté se znovu usadil a s veškerou vážností přednesl svůj plán.

"Není to tak dávno co tam běžel dokument o takzvaným samovznícení. Šlo o to, že byli nalezeni lidé, kteří shořeli třeba doma v posteli a zbyli z nich jenom nohy. Zajímavý na tom bylo, že stopy v pokoji svědčili o obrovském žáru, ale kolem toho těla neshořelo ani blbý prostěradlo. Co bylo, ale nejzajímavější, že člověk shořel úplně na popel. I s kostmi. Když spálej člověka v krematoriu, tak stejně zbydou části kostí, který pak musí ještě rozdrtit, než to všechno sesypou do urny. Tady shoří všechno. Byl tam jedinej svědek, kterej to viděl na vlastní oči. Vyprávěl, že šel po lese a najednou v listí viděl ženskou jak hoří malým modrým plamínkem, jakoby zevnitř. Tak běžel pro pomoc a když se po dvou hoďkách vrátil, tak ženská byla na popel. No a tak vědátoři, jak jinak, přišli na teorii svíčky. Totiž ten člověk vždycky ležel na něčem savým. Na posteli nebo na suchým listí a to fungovalo jako knot a lidskej tuk fungoval jako vosk. Při hoření stékal do postele a tak dlouho živil oheň, až všechno shořelo na hadry. Vědátoři samozřejmě nelenili a udělali pokus s prasetem. Jedinej problém a největší záhada byla, jak ty lidi vlastně začali hořet. Jenom u jediný baby se vědělo, že hulí jak tepelná elektrárna na Mostecku a že nejspíš usnula s cigárem. Tak to teda vyřešili tak, že totiž spousta lidí na sebe dneska cáká různý sračky a myslej si pak, jak báječně voněj, aniž by je napadlo, že na sebe vlastně lejou tuny hořlavin druhý a třetí třídy. Tak to prase polili trochou voňavky a zapálili. A vyšlo to. Sice jim to trochu víc čoudilo a tak, ale z čuníka nezbyli ani kopejtka. Takže jsem si říkal, že bychom to mohli zkusit taky. Dobrej podklad máme, protože Johnnieho rakev je jak malej pokojíček. Stačí vzít trochu nějaký voňavky a je po problému. Co vy na to?"

Všichni Dicka pozorně poslouchali, aniž by ho vyrušili jedinou otázkou. Ostatně zdálo se, že jim Dick pověděl vše co potřebovali vědět. Nemělo cenu otálet. Byla středa a bylo rozhodnuto, že akce se uskuteční za dva dny, které věnují nutným přípravám.

Dick také přesvědčil Lenu, aby se držela co nejdál od nadcházejících událostí. Souhlasila a v pátek odjela se svými rodiči na chatu.

Čas do pátku však strávila s Dickem. Teď, když ho konečně získala zpět ho měla zase navždy ztratit?

 

Dick jí ujišťoval, že se vrátí zpět v pořádku a že až se vrátí problém bude navždy vyřešen. Lena doufala.

 

Kapitola 16.