Kapitola 16.

Slunce se pomalu blížilo k obzoru a jeho poslední paprsky si ledabyle pohrávali s barvou listí stromů, jenž spolu se svými jehličnatými příbuznými obklopovali starý lesní hřbitov za městem.

Zvuk ševelícího listí a doznívající zpěv ptáků přehlušovalo jen vzrušené povídání doléhající od party mladých lidí, jenž se sem právě blížila.

Na první pohled by se mohlo zdát, že je to jen další parta, která míří za dalším letním dobrodružstvím. Bližší pohled však naznačoval něco zcela jiného.

Dick, Fici a Chobot šli vpředu, všichni s novou, čerstvě nabroušenou mačetou v ruce. Řadu pak uzavíral hromotluk, který byl znám jako výčepní v hospodě u Vojáka. V každé ruce držel jedno dlouhé rovné kopí a na zádech měl podlouhlí balík, o kterém nikomu neřekl co v něm je. Ačkoli se svým vzhledem ani věkem nehodil do party mladých před sebou, živě s nimi diskutoval o dnešním plánu. Čím více se však přibližovali ke zdem hřbitova, tím více byl jejich rozhovor tlumenější, až zanikl úplně.

Když dorazili ke starému lesnímu hřbitovu za městem, Dick svěřil svou mačetu Chobotovi. Potom klidně vešel na hřbitov. Nemusel se bát, neboť podle všech dosavadních pravidel mrtvý neožívali za dne. Musel se však ujistit, je-li hřbitov opravdu prázdný. Blížila se noc a nebylo pravděpodobné, že by zde snad byli nějací návštěvníci. Neopatrnost však mohla zhatit celý Dickův plán.

Když zkontroloval prostor, pokynul svým přátelům, aby ho následovali.

S každou vteřinou a každým dalším krokem se jim vraceli vzpomínky na noc, kdy se na vlastní oči přesvědčili, že každý hororový příběh a každá postava z něj může být skutečná. Noc, kdy dopustili, aby Souložova duše propadla tomuto místu plného zla.

Dee se proplétal mezi náhrobky k místu Jayova posledního odpočinku zrovna ve chvíli, kdy se rudý sluneční kotouč dotkl obzoru. Byl nejvyšší čas ukončit ten smutný příběh.

Jarda s Chobotem, jako by nic odsunuli těžkou desku z Jayova hrobu, zatímco Dick s Ficim byli připraveni odlehčit o hlavu každého, kdo by zde byl navíc.

Podle teorie sice měli mrtvý ožívat až o půlnoci, ale podle jiné teorie by neměli ožívat vůbec.

Dee nahlédl do otevřeného hrobu, aby spatřil Jayovu rakev přesně takovou, jakou si ji pamatoval od pohřbu.

Z Ficiho batohu vyndal páčidlo a lano, po kterém se spustil dolů, a které mu mělo v případě potřeby posloužit jako úniková cesta. Bylo rozhodnuto, že Jarda a Chobot jako dva nejsilnější budou obsluhovat kopí, zatímco Fici bude hlídat okolí. Do hrobky měl být spuštěn pouze jeden člověk, aby mohl být v případě potřeby co nejrychleji vytažen. Protože to byl Dickův plán, byl oním vyvoleným on. Protože cítil jistou osobní zodpovědnost, souhlasil.

Dee si pozorně prohlédl rakev a potom začal pomalu vytahovat hřebíky tak, aby nadělal co nejmenší hluk. I tak při sebemenším vrznutí tuhla krav v žilách. Když byli všechny hřebíky venku, zkontroloval dvě ostrá kopí, která mu nyní trčela nad hlavou. Očima se domlouval s kamarády. Vše bylo připraveno.

Dick sebral všechnu svou sílu a odhodil stranou masivní víko rakve. Přitiskl se na stěnu hrobu. Kolem zasvištěla dvě kopí. Jedno v místech, kde měla být hlava, druhé v místě hrudníku. Ozvali se dvě duté rány, když dvě kopí prorazila dno rakve.

Dick stál neschopen pohybu namáčknut na stěně hrobu. Čekal buď jásot nad dobře odvedenou prací anebo, že bude rychle vytáhnut. Místo toho uslyšel Ficiho překvapený hlas.

"Není tam."

"Co?"

Dee se poprvé podíval do rakve, ze které trčela dvě kopí. Byla prázdná.

Dick chvíli koukal do prázdné rakve, jakoby zmražený. Pak, ale začal panikařit. Když nebyl Johnnie tady, znamenalo to, že půlnoční zákon neplatí a že tedy muže být kdekoliv. Okamžitě byl z hrobky venku. Popadl mačetu a čekal nemilé překvapení. Nic se nestalo.

Celý Dickův plán závisel na předpokladu, že dostanou Jaye bez odporu v jeho rakvi.

Dvě kopí měli Jaye znehybnět a znemožnit mu útěk. To mělo poskytnout Dickovi dostatek času na provedeni jeho plánu s dokonalým hořením za pomocí samovznícení, podpořeného máminým parfémem. Ale teď byl celý jeho plán byl v tahu.

Roztřesenýma rukama si zapálil cigaretu a jako by nepřítomně koukal před sebe.

Chobot chvíli pozoroval jeho bezradnost a nemohl si odpustit kousavou poznámku.

"Fakt dokonalej plán. Naprosto. S tímhle si určitě taky počítal. Nebo máš plán B?"

Dick se na něj podíval, ale Chobota ten pohled zarazil. Bylo to jako by hleděl někam daleko za něj.

Potom vstal a přistoupil k hrobu.

"Když položíš na zem dřevěnou desku a praštíš do ní ozve se rána. Ale jaká rána?"

Dick položil otázku a hned si na ni i odpověděl.

"Tupá rána, protože je pod deskou zem. Ale rozhodně ne dutá, jako když pod tou deskou nic není."

Jakmile Dick domluvil, uchopil jedno z kopí, jenž před chvílí proklálo pod náporem silných paží dřevěné dno rakve a vší silou na něj zatlačil. Kopí projelo rakví a Dick bez opory, kterou mu poskytovalo ztratil rovnováhu. Jistě by spadl přímo do rakve, kdyby ho nezachytili ony silné Jardovi paže.

Dick si zapálil ještě jednu cigaretu a potom vyndal z kapsy malou červenou baterku, takovou jakou používají cyklisté na osvícení zadních částí jejich kol.

"Tak pánové, plán B..."

"Vymyslet plán C, protože tam dolu mě nikdo nedostane."

"Ale, Fici. Chceš snad žít věčně?"

"Jo, to by nebylo špatný."

"Tak tady máš příležitost," ukázal Dee do jámy. "Plán B je dobrej. Jenom slezem dolu a trochu se tam porozhlídneme. Můžeš zatím hlídat."

Potom se obrátil na Chobota a Jardu. "Potřebuju dobrovolníka."

Chobot se přihlásil. "S tebou třeba i do pekla, ale jdeš první."

Dick se usmál. "Jo já vím, byl to můj nápad."

Když byli v hrobce, odsunuli rakev stranou a její víko opřeli o stěnu, aby měli po čem utéct.

Jak Dick předpokládal, pod rakví se nacházela asi tři metry hluboká šachta. Na jejím dně se nacházela další vodorovná asi metr a půl vysoká chodba, která se svažovala kamsi pod hřbitov. Co ho však zarazilo nejvíc, byly ty zvuky. Vzdálené zvuky vycházející z šachty, jež dosvědčovali, že na zdejším hřbitově je nezvykle živo.

Dick vystrčil hlavu z díry, kterou do teď zkoumal a podíval se na Fice a Jardu, kteří stáli nad ním.

"Vemte všechny zbraně a pojďte dolu."

"Co. Zbláznil ses?"

"Jo vole. Zbláznil ses," strčil do něj Chobot.

"To si můžeme podřezat žíly a jít rovnou do pekla."

"Není snad jedno v jakým pekle skončíš?"

"Ty magore, tam to nebude jako tady nahoře. Jestli jsou ty šmejdi normálně při vědomí i přes den, jakože asi jo," a Chobot si demonstrativně přiložil ruku k uchu, protože nyní nebylo možné hluk z šachty přeslechnout. "A jestli na ně někde narazíme, tak jsme v hajzlu."

"Chobote, jestli něco neuděláme hned, tak jsme v hajzlu stejně."

"Ale kolik jich tam bude. Kdybychom měli aspoň pořádný zbraně."

"Třeba pořádný pumpovací brokovnice. Jenže tohle není americkej film bohužel. Jestli odsaď teď odejdeme, tak zjistí, že jsme tu byli a pak už se dolu nikdy nedostaneme."

"Ani kdyby to byl ruskej film. A mi po nich stříleli Kalašnikovama?" Ozvalo se ze shora, kde stál Jarda s cigaretou v koutku úst a z balíku, o kterém nikomu nechtěl říct co v něm je, vybaloval legendární sovětskou zbraň.

"Kurva Jardo, kde si to sebral?"

"Zapomínáš, že jsem byl důstojníkem naší lidově demokratický armády. A potom, když rusáci v jednadevadesátým opouštěli naši drahou vlast, flaška vodky pro ně měla větší cenu."

Jarda seskočil do hrobky a demonstrativně zacvakl zásobník ne své místo. "Uhněte. Půjdu první."

Jarda se pomalu spustil do šachty a potom se s menšími obtížemi vsunul do úzké chodby s myšlenkou, že jestli se někde v předu chodba ještě o malinko zúží, dál určitě neprojde. Za ním se už bez obtíží spustil Dick s Ficim, jejichž postavy byli na rozdíl od té Jardovi o mnoho kompaktnější. Řadu uzavíral Chobot, který měl se svou postavou, rozměrově podobnou té Jardově postup šachtou ztížen ještě tím, že nesl dvě kopí, která byla téměř o polovinu zkrácená, jinak by neprošla zlomem mezi svislou a vodorovnou šachtou.

Stačilo ujít jen pár metrů a poslední zbytky denního světla, které pronikali až před Jardu, vzdali svůj boj a ustoupily naprosté a dokonalé tmě. Dick vyndal z kapsy malé červené světlo a chtěl ho podat Jardovi, když za sebou zaslechl jemné cvaknutí a prostor kolem něj prozářilo jasné a oslepující světlo, které si našlo i tu nejmenší skulinku mezi Jardou a stěnou šachty a osvítilo ji do dály. Dick se prudce otočil a naprosto oslepen tou záři nahmatal Ficiho ruce a vyrval mu z nich obrovskou halogenovou lampu. Nahmatal tlačítko a s téměř neslyšitelným cvaknutím ji opět vypnul.

Trvalo několik minut, než si Dickovi oči opět zvykli na naprostou tmu, ale i těch několik minut se zdálo být věčností po kterou si Dee připadal jako slepý, a tedy naprosto zranitelný. Potom konečně rozsvítil svoje malé světlo a z hodně velké blízkosti s ním posvítil Ficimu do obličeje.

,,Co to kurva děláš?" vyjel na Ficiho z ostra, přesto šeptem.

"Co bych dělal?" Nechápal Fici. "Chtěl jsem nám trochu posvítit na cestu."

"Tímhle?" Dick zvedl baterku Ficimu před oči.

"A čím asi jiným? Tohle je Halotron 3000 vole, výkon jako tisíc zářivek, s tím dosvítíš tři kilometry daleko."

"Ty vole! S tímhle bys dosvítil nejmíň až na Mars! A kde jsi to vůbec sebral?"

"Od Horsta vole,"

Dick se chvíli díval upřeně Ficimu do očí. Nechápal, jak muže mít za nejlepšího kamaráda takového blba. Už vůbec nechápal. jak se Ficimu podařilo pronést něco tak obrovského aniž by si toho někdo všiml.

"Nesnáším lidi, který chtěj bejt ve tmě strašně nenápadný a přitom si na cestu svítěj takovymhle sluníčkem," ukázal na Ficiho Halotron 3000. Potom ukázal na svojí červenou baterku a dodal, "tohle nám posvítí na cestu dostatečně a patnáct kilometrů před námi o nás nebude nikdo vědět. Navíc červený světlo nezužuje zorničky, takže když ho vypnu nebudeme si muset znovu zvykat na tmu."

"To máš zase z ňákýho filmu?" Zeptal se Fici, ale odpověď už znal. Divil by se spíš, kdyby to z filmu neměl.

"Víš jak na ponorkách používaj červený světlo? Tím ty námořníci nechtěj říct, že maj na palubě bordel. To je proto, že kdyby si kapitán svítil takovým sluníčkem jako ty a pak by v noci vykouknul ven periskopem, tak by viděl úplný hovno, už chápeš?" Podal baterku zpět Ficimu.

Fici chápal, jen neměl rád, když se s ním mluvilo jako s malým děckem. Nechtěl se však s Dickem hádat, vzal si baterku a opět ji obratně ukryl. Nevěděl, jak moc se ještě bude dnes hodit.

Dick zkontroloval čas na svých hodinkách o kterých tvrdil, že to jsou nejlepší hodinky na světě. Stále ještě měli spoustu času. Podal své světlo Jardovi, aby mohli pokračovat v cestě.

Ani Jarda nebyl moc nadšen z Ficiho Halotronu, ale ta chvilka intenzivního světla mu dala docela dobrou představu o tom, co se skrývá před nimi. Byla to dlouhá rovná chodba, mírně se svažující do středu hřbitova. Neústily do ní žádné další šachty, jak se zprvu obával. Nemusel se tak obávat z náhlého útoku ze strany ani toho, že by snad mohli zabloudit v nepřehledném labyrintu chodeb. Vypadalo to jako soukromá VIP chodba, jenž ústila přímo v pekle. Každou vteřinou a každým krokem kdy byli blíž a blíž svému cíli po kterém, ale nikdo netoužil, se zvyšovalo napětí i přísun adrenalinu, který udržoval smysly ve stavu nejvyšší ostražitosti. Zvuky, které doléhaly k jejich uším již na povrchu teď byli zřetelnější a dali se dokonce rozeznat jednotlivé hlasy. Dee nevěděl kdo a o čem by si tam dole mohl povídat, věděl však, že to již brzy zjistí.

Po několika minutách tiché a plíživé chůze vypnul Jarda Dickovo červené světlo. Už ho nepotřeboval, neboť se přiblížily k ústí chodby a do vnitř pronikalo slabé mihotavé světlo. Jarda naznačil dozadu, aby se všichni připravily na nejhorší a sám ještě naposled zkontroloval svou AK-47. Potom vyšel ústím chodby a uvolnil cestu ostatním. To co uviděli jim vyrazilo dech.

Dívali se do obrovské asi dvacet metrů hluboké jeskyně, která se táhla zpět pod chodbou, kterou přišly a bylo pravděpodobné že se rozkládá pod celým hřbitovem. Středem jeskyně protékala malá podzemní říčka a po obvodě bylo vidět mnoho dalších přístupových chodeb. Vše bylo vidět díky mdlému svitu náhrobních svící a petrolejek, kterými byl celý prostor osvětlen. Ty světla tam přinesly oživlý mrtvý, kteří se pohybovali všude kolem. Bylo to opravdové město oživlých mrtvých, kteří se snažili žít své bezvýznamné životy. Někteří nejspíš nepochopily, že jsou již mrtvý, a tak se snažily dělat to co zaživa. Jiní byli v tak zuboženém stavu, že se již nemohli téměř hýbat, a tak jen leželi a nadávali těm, jejichž těla stále odolávala nejhoršímu stupni rozkladu a mohli se tak svobodně hýbat. Ti šťastnější se snažily nějak zabavit, a proto hráli různé společenské hry anebo se prostě hádali. Dick si všiml i jedné partičky která se bavila na účet muže z jehož končetin se působením času staly jen cáry zpřetrhaných šlach a nemohl se proto nijak bránit.

Leželi vedle sebe v ústí šachty, fascinováni morbidním divadlem před sebou.

"Musí jich tam dole být stovky. Možná i tisíce," řekl po chvíli pozorování Jarda. "Tolik jich sundat nezvládnem. Tolik nábojů nemá ani Old Shatterhand."

"Chtělo by to atomovku," řekl po chvíli Fici.

"Tak zavolej Horstovi," odpověděl mu na to Dick. "Třeba, když zavoláš hned, pošle ti jednu zcela zdarma."

"WS Atomovka 3000," přisadil si Chobot. "Nezbytný pomocník do každé domácnosti."

Náhle se k Dickovi donesl závan zatuchlého a hnilobně zapáchajícího vzduchu zezdola a Dickovi se na chvíli zvedl žaludek, který naštěstí dokázal urovnat. Ať se díval, jak chtěl, toho za kým sem dnes přišel, však nikde neviděl. Nezbývalo mu tedy nic jiného než se spustit ještě hlouběji do této smradlavé díry.

Měl vlastně jen dvě možnosti, jak pokračovat dál. První byla cesta vlevo, která se prudce svažovala do středu jeskyně, a tedy i do středu všech zombií. Druhá cesta vpravo byla úzká římsa, která obepínala stěnu jeskyně a končila v otvoru, který nabízel opět jen prázdnotu a strach nahánějící tmu. Celá tato jeskyně se zdála být přírodním výtvorem, jenž vznikl staletým působením malé podzemní říčky dole pod nimi, ale pravidelnost toho vchodu na konci římsy, jasně ukazovala, že zde zasáhla lidská ruka. O tom, kterou cestou se má Dick vydat už nepochyboval. Naznačil Jardovi, aby mu podal svého Kalašnikova a ten bez váhání poslechl. Bylo vidět, že si Dicka váží jako svého vůdce, což Dicka jen podpořilo. Pak se Dee obrátil k Ficimu.

"teď mě dobře poslouchej," řekl naprosto vážně.

"Já s Chobotem a s Jardou teď půjdeme prozkoumat co je v tom otvoru, ale potřebujme někoho, kdo nám bude krýt naší jedinou únikovou cestu," podal zbraň Ficimu. Jarda mu k ní dal ještě jeden zásobník a hrst nábojů. "Víc toho nemáme, tak jestli dojde na nehorší, miř přesně."

Nikdo se nezeptal, jestli Fici ví, jak se se zbraní vůbec zachází, nebo jestli vůbec někdy z něčeho střílel. Oni mu důvěřovali a on to cítil, věděl že nezklame.

Dick si vzal od Ficiho Halotron a pustil se po římse, která se na několika místech nebezpečně zužovala. Když dorazil k otvoru, ve kterém byla naprostá tma, rozsvítil své malé červené světlo a se svými přáteli vstoupil dovnitř.

Fici, schovaný v ústí chodby, napjatě sledoval své kamarády, jak mizí kdesi v jeskyni, jejíž vchod se osvětlil rudým světlem. Střídavě sledoval pohyb pod sebou a vchod na konci římsy, kde mihotání světla náhle ustalo. Nakonec jen několik rychlých záblesků bílého světla a potom tma.

Dick s Jardou zrovna vytvářeli něco u jedné z nádob, které objevili v jeskyni, zatím co Chobot jim na práci svítil Ficiho baterkou schovanou pod mikinou, aby zmírnil její prudké světlo. Na první pohled bylo vidět, že na rozdíl od velké jeskyně plné zombíků byla tato menší vytvořená uměle. Dee odhadoval, že by se mohla nacházet jen pár metrů od hřbitovní brány.

Náhle něco zašustilo a všichni se rychle otočili směrem odkud vycházeli zvuky. Dee zahlédl stín ve vchodu a instinktivně po něm chtěl hodit mačetu, když ho Chobot osvětlil baterkou a stín promluvil.

"To sem já."

"Ty krávo Fici," vykřikl Dee s úlevou. "Co tady kurva děláš?"

"Dlouho jste nešli a ..." Dick ho nenechal domluvit.

"Dlouho jsme nešli? Neměl si náhodou hlídat?"

"Měl jsem strach, že se vám něco stalo," řekl Fici omluvně.

Dee se vrátil zpět k rozdělané práci.

"Hele co to tam máte?"

"Prosím tě Fici, hlavně tady na nic nešahej."

Fici nechápal.

"Všechny tyhle sudy tady jsou naplněný nitrákem. Nitroglycerinem. Z toho se dělá dynamit."

"Jo já vím co to je," řekl Fici dotčeně. "Samostatně je velice nestabilní. Stačí blbý slovo a všechno letí."

"Přesně tak Fici, tak drž radši hubu a hlídej vchod."

Dee s Jardou dokončili práci u jednoho ze sudů plných nitroglycerinu a připravili se na odchod. Nevěděli sice jak se sem mohlo dostat takové množství nitroglycerinu, ale jak správně řekl Fici, odpálit ho by neměl být žádný velký problém.

Dick s Chobotem, který vrátil halogen zpět Ficimu vstoupily na zpáteční cestu jako první. Za nimi šel Fici, který byl rád, že se mu vrátil jeho Halotron 3000 a řadu tentokrát uzavíral Jarda, který byl zase rád, že se mu vrátil jeho Kalašnikov.

Nedošli ani doprostřed římsy, když povolila pod Chobotovou těžkou váhou. Chobot chvíli vrávoral na římse snažíce se nabýt opět rovnováhy a potom už se řítil dolů. V poslední chvíli ho zachytil Fici. Dee, když zjistil, že se za ním něco děje, se otočil právě v okamžiku kdy Fici ležel na římse a z jedné ruky mu pomalu vyklouzávala ruka Chobotova. Okamžitě si lehl na břicho a snažil se zachytit druhou Chobotovu ruku. To se mu podařilo právě v okamžiku, kdy se vysmekl Ficimu, takže Chobotova těžká váha spočívala opět na jediném člověku.

Když se pod Chobotem propadla římsa, uvolnila se sprška kamení, která s rachotem dopadla na dno jeskyně a tam prorazila jednomu notně sešlému zombíkovi hlavu. Byli prozrazeni. Jeskyní se roznesl ohlušující řev vítající vetřelce. Několik z nich se okamžitě začalo sápat do svahu a za chvíli už stáli na druhém konci římsy. Chvíli to vypadalo jako by se rozhodovali, mají-li vůbec na římsu vstoupit, ale potom se zřejmě rozhodli, že ano protože se vydali směrem k nim. Jarda chtěl pomoci vytáhnout Chobota zpět na římsu, ale nemohl se k němu dostat přes ležícího Ficiho, který opět držel Chobota za jednu ruku a vypadalo to, že Fici a Dick mají situaci pod kontrolou. Rozhodl se tedy, že jim raději poskytne více času. Strhl z ramene Kalašnikova, zacílil na nejbližší mrtvolu a stiskl spoušť. Jeskyní se rozlehla krátká dávka ze samopalu a poslala prvního zombíka zpět na dno jeskyně.

Dee se snažil ze všech sil, aby udržel Chobota. Byli už tak blízko cíli a Dee si nechtěl připustit ani myšlenku, že by teď ještě měli někoho ztratit. Už se zdálo, že má Dick situaci pevně v rukou, když mu Chobotova zpocená ruka vyklouzla. Fici který už byl také vyčerpán, nedokázal udržet celou Chobotovu váhu a též ho pustil. Chobot dopadl z dvacetimetrové výšky na dno jeskyně a naštěstí pro něj byl na místě mrtev, neboť se na něj okamžitě vrhlo několik zombií, aby roztrhali jeho tělo na kusy.

Dick byl naprosto ochromen tím co se stalo. Nemohl uvěřit, že právě přišel o dalšího kamaráda. Musel zavřít oči, aby neviděl to hrůzné divadlo pod sebou.

I Jardu na okamžik ochromilo to, co viděl, ale díky vojenskému výcviku se rychle vzpamatoval a dál bránil jejich jedinou únikovou cestu. Právě vyprázdnil i druhý zásobník a snažil se ho co nejrychleji naplnit posledními náboji. Využil krátké chvíle relativního ticha mezi střelbou, aby přivedl své druhy v boji opět k akceschopnosti.

"Dicku! Fici! Vstávejte! Kurva vstávejte, musíme jít. Kurva dochází mi střelivo, jestli hned nevypadnem tak je po nás kurva."

Dick ještě od Jardy tolik "kurva" za sebou neslyšel. To ho konečně probralo z šoku. Chtěl něco říct, ale jeho slova přeťala ohlušující střelba. Vstal a pomohl na nohy i Ficimu. Právě v okamžiku, kdy Jardovi došli náboje.

Jarda sice bojoval statečně a dokázal svou střelbou sundat z římsy každého kdo vypadal, že by mu mohl překážet, jenže v okamžiku, kdy mu došli náboje už jich tam bylo tolik, že nebylo možné se skrz ně dostat zpět k šachtě vedoucí na povrch.

Dick chvíli obhlížel situaci, a i jemu bylo jasné, že přišli o jedinou únikovou cestu. Chvíli se rozhodoval a pak hodil svou mačetu proti nejbližšímu zombíkovi. Mačeta projela zombíkovou poloshnilou hrudí jako nůž máslem. Nemohla ho sice zabít, ale stačila na to, aby mu sebrala rovnováhu. Zombík se zamotal a potom padal na dno jeskyně i s dalšími třemi druhy, které strhl s sebou.

"Zpátky do jeskyně!" Dick zavelel a ukázal směrem k jeskyni z které se celou dobu snažili dostat. Jarda ani Fici nezaváhali, byla to jediná možná cesta.

Dick vběhl do jeskyně, a protože ve vnitř byla naprostá tma vrazil do Jardy s kterým ten náraz téměř nehnul.

"Fici!" Zakřičel a lekl se neboť Fici stál hned vedle něho.

"Baterku!" Vzal si od Ficiho baterku. Zmáčkl tlačítko, baterka blikla a nic.

"Kurva!" Zakřičel a začal třást baterkou, která se nejspíš poškodila, když Fici upadl na římse.

Baterka se konečně rozsvítila a Dee jejím silným světlem začal prohledávat stěny jeskyně.

Fici si mohl konečně prohlédnout její obsah a nevěřil vlastním očím. Celá jeskyně byla zaplněná sudy a různými nádobami o nichž nepochyboval, že jsou také plné nitroglycerinu. Bylo ho tu tolik, že by to dokázalo srovnat se zemí celé město. Ficiho se dotkla hrůza, opravdu stačil jen špatný pohyb a všechno mohlo letět. Dokonce i zombie venku si toho byli vědomi, neboť se zastavili asi v půlce římsy a dále už nešli.

"Co to tady kurva vůbec děláme," zeptal se Fici. "Vždyť to tady může každou chvíli bouchnout. Stačí blbý slovo a ..."

"Tak proč nedržíš hubu," přerušil ho Dick. "Tady ten bordel, ty sudy a tu vanu tamhle v rohu sem museli nějak dostat. A koukni na ně. Sotva se na tý římse sami udržej: Natož aby sem po ní něco táhly. Musí tu bejt někde další vchod."

 

A Dick věděl, že musí mít pravdu, kdyby ne je po nich. A potom to konečně našel. Další vchod zakrytý špinavou plachtou a za ním chodba prudce stoupající k povrchu. Dee neváhal ani vteřinu a vlezl do šachty pronásledován svými kamarády. Netrvalo ani minutu a konečně byli venku. Vylezli ze země u zdi kostela jen několik metrů od hřbitovní brány. Dick si vzpomněl. Bylo to těch několik betonových skruží, o kterých si vždycky s Jayem mysleli, že z nich na ně něco vyskočí až půjdou kolem. Ty skruže tam museli být už mnoho let a nikdo si jich nevšímal. Johnnie jich využil a udělal v nich vchod do své jeskyně plné smrti. Vchod, který byl všem na očích ale nikdo o něm nevěděl. Bylo to geniální, ale díky tomu to vypadalo, že jsou konečně zachráněni.

 

Kapitola 17.