Kapitola 3.

Bylo již pozdě večer, když se Dick dopotácel domů. Matku, která na něj čekala sotva pozdravil a o pár vteřin déle se skácel do postele, kde tvrdě usnul. Jindy by Dickova matka vyváděla, ale věděla, k čemu dnes ve škole došlo, neboť ji Dick zavolal od Jardy z hospody, ve které byl telefon tou největší vymožeností, hned po chlazení k pípě a tak jen čekala, aby se ujistila, že Dick dorazil domů v pořádku. Ani ji příliš nepřekvapilo, když se dozvěděla, že ve škole zemřel další učitel. Za dobu Dickovi docházky do této školy, byl již třetím a snad i posledním, jehož smrt musel Dick zažít.

Dick si razil cestu bílou mlhou, ale dnes již netápal, věděl přesně, kde je a kam má jít. Posilněn alkoholem, který na něj stále působil, dorazil ke starému lesnímu hřbitovu za městem. Se skřípěním otevřel malou kovovou branku a vešel na hlavní cestu, která protínala celý hřbitov. Nešel však po ni, ale po pár metrech zabočil vpravo na jednu z postranních cest. Po dalších pár metrech se tak ocitl přímo před hlavní branou malého kostelíka, jehož zvony právě oznamovaly půlnoc. Dick se posadil na široký kamenný práh a vzal si láhev piva jíž mu Jay právě podával. Odstranil zátku nějakým způsobem jen za použití knoflíku u kalhot a poté se řádně napil.

"Dlouho jsme se neviděli Dee."

"No jo Jayi, co naděláš."

"Jo to je fakt, akorát mě mrzí, že si se za mnou nepřišel ani jednou podívat."

Dick se napil podruhé a potom vedle sebe položil prázdnou láhev. "To víš, naše poslední setkání ve mě nezanechalo zrovna nejlepší dojem."

Jay se usmál a podal Dickovi další pivo. "Přeci to nebylo poprvé, co jsi viděl někoho umřít?"

"Ne to ne. Jenom to bylo poprvé, co sem viděl umírat svého nejlepšího kamaráda."

"Snad to v tobě nezanechalo špatnej dojem."

"To víš, že ne. Maximálně trošičku."

Dick se opět napil ze svého piva a naráz vypil polovinu. Jay ho se zájmem pozoroval, takhle Dick nikdy nepil. "Teda ty máš, ale splávek čéče."

"To víš. Rok tréninku navíc."

"Jó vím. Ta vaše parta. Pivaři, nebo tak nějak."

"Je vidět, že seš dobře informovanej."

"Jsem tvůj sen. Vím skoro všechno co víš ty."

"To je zajímavý. Kdyby si mi neřekl, že tohle je jenom sen, vůbec by mi to nepřišlo. Všechno vypadá tak skutečný."

"Vždyť to znáš Dicku. Teď je všechno pravda a až se ráno vzbudíš, bude z toho taková slátanina, že nakonec nebudeš vědět, jestli se ti vůbec něco zdálo."

"Jo to znám. A čím víc na to člověk myslí, tím je to horší. A co ty, co jsi dělal celej ten rok?"

"Jen tak. Bloumal po hřbitově. Čekal na správnej okamžik."

"Okamžik k čemu?"

"No přece, abych ti vstoupil do snu. A taky, abych pomoh kamarádovi ze svízelný situace."

"Ty jsi mi v něčem pomáhal?"

"Krátká paměť Dickolasi. Kdo měl ještě včera velkej problém a dnes už ho nemá?"

"To myslíš Blažka?" Dick pozvedl oči od etikety na své láhvi a poprvé za celý rozhovor se podíval na Jaye, který lehce pokýval hlavou na znamení souhlasu.

Tohle je opravdu zvláštní sen, napadlo Dicka. Seděly tady na tom prahu kostela a klábosily a popíjeli pivo jako za starých časů. Přitom na druhé straně kostela, kdesi na kraji, kde bylo poslední volné místo, hořely svíčky na Jayově hrobu. A ke všemu všechna ta reálnost. Dick pomalu začínal doufat, že se stane jak říkal Jay a z tohoto snu se do rána stane jen snůška slátanin.

"Chceš říct, že můj sen zabil Blažka?"

"Jo, nebylo to tak těžký. Lituješ snad?"

"Ani ne, Blažek byl zmrd."

"Přesně Dicku. A kdyby teďka žil víš, kde by jsi byl?"

Dick pokýval hlavou, věděl, jak by jim mohl Blažek zavařit.

"Jo a mimochodem, mám ti vyřídit, že se na tebe už moc těší."

Dick pozvedl nechápavě obočí.

"Že prej, když se mu to nepovedlo za živa, tak že si tě vychutná v pekle. Neboj, říkal jsem mu, že si asi ještě pár let počká. Nebo, že se přidáš k nám a budeš to ty kdo si bude ostatní vychutnávat."

"Přidat se k čemu?"

"Přidej se ke mně. Přidáš-li se, pak spolu ovládneme svět."

Dick opět začal pochybovat o svém snu a odolával obrovskému nutkání se štípnout. Sám nikdy netrpěl velikášstvím, a proto ho překvapilo, že jeho sen ano. Vždy, když se v nějakém filmu objevil člověk, který chtěl ovládnout celý svět, Dick se jen smál. Nevěděl totiž, co by z toho mohl někdo mít, vládnout celému světu. Zvláště, když takováto myšlenka se dala uskutečnit jedině za použití bezprecedentního násilí. Bylo jasné, že pokavaď si Jay pohrává s takovouto myšlenkou, jistě má připraven i nějaký šílený plán. Dick se ve svém snu rozhodl, že mu přijde na kloub.

"Tak jo, jdu do toho," řekl Dick, "jak to provedeme?"

"Ale Dicku, přece si nemyslíš, že by to bylo tak jednoduchý."

"Jak to? Chtěl si, abych se přidal, tak sem tady a pokud mám být něco platný musím znát plán."

"Říct přidávám se ve snu přece nestačí. Jestli se chceš doopravdy přidat, musíš za mnou přijít. Osobně o půlnoci."

Kdysi chodili s Jayem na hřbitov o půlnoci docela často. Brali to jako zpestření ke všem těm hororům, které tak s oblibou sledovali. Ale poslední půlnoční návštěva hřbitova rozhodně nebyla to co by chtěl Dick zažít na vlastní kůži.

"A mám si sebou taky vzít nějakej nůž? Velkej?" Dick narážel na Jayovu sebevraždu. "Nějakej hodně velkej?"

"Ale Dickolasi, na co by ti byl nůž? Snad by sis nechtěl ublížit. Prostě jenom přijď a všechno nech na nás, uvidíš, že se ti to bude líbit."

Dickovi Jayův plán začínal pomalu docházet. Proč by měl jít na hřbitov zrovna o půlnoci, kdy podle všech pověstí mrtvý opouštějí své hroby? A potom, jak by se mohl spojit s Jayem? Vždyť svět živých a mrtvých se přeci nedal sloučit.

"Hm. Myslím, že asi ne Jayi. Myslím, že tvoji nabídku budu muset odmítnout."

"Víš to jistě Dicku? Rozmysli si to ještě."

"Můj názor už znáš Jay."

Jayův přátelský výraz se změnil na výraz šílené zuřivosti. Jeho oči nejprve zčernali zlostí a poté začali plát temně rudou září, která osvětlovala Dickův bledý obličej v němž se zračilo zděšení. Jay se nyní vznášel nad Dickem a z jeho těla se linula temnota, která měnila vše světlé v zoufalost. Z okolních hrobů vylézali mrtvý.

"Všichni zemřou Dicku. Všichni, které znáš, všichni které máš rád. Postupně budu zabíjet všechny na kterých ti záleží, dokavaď se nepřidáš. Jejich životy teď leží ve tvých rukou. O půlnoci Dicku!"

Temnota, která vycházela z Jayova těla teď překryla i záři z jeho očí a zahalila Dicka, kterého se zmocnila naprostá beznaděj. Dick se popadl za hlavu a začal křičet. S křikem se konečně probudil.

Seděl na posteli a těžce oddychoval. Venku již bylo světlo a on věděl, že nic krásnějšího než slunečný den už v živote neuvidí. Toto byl s jistotou ten nejhorší a nejreálnější sen, jaký se mu doposud zdál. Ale vždyť vlastně až tak reálný nebyl. Dick se snažil vybavit si všechny detaily ze svého snu, ale čím více se snažil rozpomenout, tím více se mu ztráceli všechny souvislosti. Nakonec zjistil, že jediné co si ze snu pamatuje je ta jeho hrůznost. Ale vždyť vlastně zas tak hrozný také nebyl.

Byla sobota brzo ráno, ale Dick již nemohl usnout. Ležel ve své posteli se zavřenýma očima a snažil se načerpat síly na dnešní noc. Byl totiž s Chobotem a se Souložem dohodnutý, že se večer sejdou v Krásnohorském X-clubu, kde jako každou sobotu probíhala diskotéka. Dick totiž uměl celkem slušně tancovat a na své umění dokázal vždy přilákat pozornost hezkých dívek. Doufal, že se mu dnes podaří sbalit nějakou kočku a prolomit tak těch několik posledních týdnů samoty, potom co se rozešel s Lenou. I když ve skrytu duše doufal, že se tam s ní potká.

Dick zaplatil 60 korun vstupného do X-clubu a zamířil přímo k baru, protože věděl, že jinde své kamarády najít nemůže. Na baru našel Soulože, který byl právě zabrán do humorného rozhovoru se dvěmi celkem pohlednými dívkami a Dicka si ani nevšiml. Dick nikdy nepochopil, čím vždycky dokáže Soulož dívky zaujmout. Nejspíš to bylo jeho výřečností, neboť Dick nikdy nezažil, že by mu došli slova. Pravdou ovšem bylo, že dál než k hezkému rozhovoru se nikdy nedostal. Stále byl ještě panic a nebylo to proto, že by sám chtěl. Dick si objednal pivo a poté přistoupil k Souložovi. Jako největšího kamaráda ho rukou objal kolem ramen, až v něm zapraskalo a nahlas, aby to obě dívky nemohli přeslechnout ho pozdravil. "Nazdar Souloži kamaráde můj největší, tak jak se dneska máš?"

Obě dívky se na sebe podívali tázavým pohledem a poté se jedna zeptala. "Ty mu říkáš Soulož?"

Dick odpověděl tónem, který naznačoval, že nechápe čemu se obě tak diví. "No jasně, to je jeho přezdívka, normálně."

"A jak někdo přijde k takový přezdívce?"

Dick se k dívkám naklonil, jako by nechtěl, aby ho Soulož slyšel a pološeptem řekl. "To má z toho, že před nim ještě žádná neutekla."

Obě dívky se podívali na Soulože a pochopili, že něco takového asi nehrozí. Dali se do hlasitého smíchu, sebrali z baru své drinky a odešli.

Dick se otočil k Souložovi, který byl celý rudý vzteky. "To sem tě těch blbejch krav zbavil co?"

"Ty magore už sem je měl skoro zpracovaný!" procedil Soulož skrze zuby. "Mohl sem si dneska užít krásnýho, švédskýho trojáka."

"No to rozhodně vole." Do rozhovoru vpadl Chobot, který přišel těsně po Dickovi. Od začátku stál za nimi a celou scénu pozoroval. "A taky by byl rovnou i poslední vole."

"No a? Ten vocas mi zkazil celý píchání."

"Ty gumo víš kdo to byl? To byly sestry Dolejšový. Nic?"

Soulož se tvářil, že to jméno mu nic neříká.

"Ten magor nezná Dolejšky." Chobot vyslovil tuto větu a tvářil se přitom jako kdyby Soulož neznal svoje vlastní příjmení. Poté se jal vysvětlovat. "Ne jenom, že se o těhle dvou holkách - sestrách říká, že jsou obě lesby, tvrdí se taky, že úplně nejvíc na světě nesnášej chlapy vole. Vždycky si vyhlídnou nějakou oběť a tý pak zblbnou hlavu stejně jako tobě vole. A když si pak chudák kluk myslí, že dojde k tomu nejlepšímu, vždycky mu něco provedou. Slyšel sem, že jednou došlo dokonce i k amputaci."

"K amputaci čeho?" polkl Soulož.

Chobot sklopil zrak k zipu u kalhot a poté ho rychle vrátil zpět.

Soulož rozevřel ústa v němém úžasu, ale pak zase rychle sklapl. "Děláte si ze mě prdel, že jo kreténi."

Oba současně zakroutili hlavami, přičemž se tvářili velice vážně.

"A ty si o tom věděl?" Soulož se obrátil na Dicka.

"Jinak bych tě před nima neztrapňoval," odpověděl Dick.

Soulož pokýval hlavou. Věděl co se sluší a patří a místo zbytečných slov objednal na znamení díků tři panáky zlatého Jelcina. Jardova kořalka to sice nebyla, ale zase po tom nehrozilo oslepnutí.

Ještě tak nějakou dobu hovořili a popíjeli na baru a Dick stále vyhlížel Lenu, která stále nepřicházela. Nakonec to vzdal a raději vytáhl Soulože na parket, aby mu ukázal něco ze svého tanečního umění, zatímco Chobot se na baru zapovídal s jednou zajímavou blondýnkou.

Jak se tak Dick předváděl na parketu ani si nevšiml Leny, která sem přišla z jednou ze svých kamarádek ze školy. Dokonce si ani nevšiml party osmi týpku, které tu před tím nikdo neviděl. A už vůbec si nevšiml, když se jeden z nich začal kolem Leny motat. Jak tak pařil na svůj oblíbený hip hop, koutkem oka si všiml Soulože, který vyčerpaný seděl u stolu vedle parketu a kamsi ukazoval. Dick se podíval tím směrem a spatřil Lenu a onoho týpka jenž na ní dorážel. Dickovi oči se setkali s Leninými, ve kterých vyčetl zoufalé volání o pomoc. Dick si změřil týpka, který byl minimálně o hlavu vetší a řekl si, že by neměl být problém odvést Lenu stranou. Jakmile, však popošel blíž, toho týpka poznal. Byl to frajírek z jedné vesnice poblíž Krásné Hory a byl nechvalně proslulí tím, že obcházel různé akce a záměrně vyvolával rvačky. Dick ho jednou viděl v akci a věděl, že na něj rozhodně nemá. A potom se mu v hlavě zrodil nápad jak tomu frajerovi shodit hřebínek. Mávl na Soulože, aby k němu přišel a o něčem spolu chvíli hovořili. Zdálo se, že Soulož se zdráhá a nechce udělat to, co po něm Dick žádá, ale nakonec svolil.

Dick obešel oklikou parket a dostal se k Chobotovi, který stále seděl u baru s onou blondýnou. Poklepal mu na rameno, ukázal prstem do prostoru a řekl. "Máme problém."

Chobot se otočil za Dickovým prstem zrovna ve chvíli, kdy ten vesnický rváč strčil do Soulože tak silně, že odletěl několik metrů daleko.

Chobotova tvář se zbarvila do ruda a v očích mu naskákali malé krvavé žilky. Chobot věděl, že Soulož se se svou dětskou postavou nemůže rovnat nikomu z přítomných. Dával si za úkol Soulože ochraňovat. V tomto ohledu pro něj byl něco jako mladší brácha.

Chobotova obrovská postava se vymrštila jako pružina z matrace a několik dlouhých kroků jí stačilo, aby se ocitla přímo u vesničana. Chobot se však nezastavil. V běhu ho chytl jednou rukou za opasek u kalhot a druhou za košili, přičemž náraz ruky do hrudníku mu pravděpodobně zlomil pár žeber. Vyzvedl vesničana nad hlavu a běžel s ním ještě několik metrů, přičemž ho přenesl i přes Soulože, jenž ležel stále na zemi. Potom s ním praštil o zem, až se sálem rozlehla dunivá rána. Rváč byl vyřazen ze hry. Druhý vesničan, který do té doby obtěžoval Leninu kamarádku chtěl na tuto situaci reagovat, ale to už u něj byl Dick a jedním dobře nacvičeným chvatem ho též poslal k zemi. Okamžik na to se kolem seběhl zbytek vesnické party. Pro Dicka a Chobota by se tato situace mohla zdát bezvýchodná, neboť proti přesile nemohli mít nejmenší šanci. Jenže to by nesměli být v X-clubu. Ti co sem chodili pravidelně se navzájem dobře znali a všichni spolu také dobře vycházeli. Když zde někdy došlo ke rvačce, bylo hned jasné, že v tom má prsty někdo cizí. Od všech stolů začali vstávat chlapci a parta z vesnice ihned věděla, že tady nepochodí. Chobot za asistence ostatních vyprovodil vesničany ven, zatímco jejich největší rváč, byl z klubu vynesen.

Dick se sehnul k Souložovi, který ještě stále ležel na zemi a vyjeveně koukal po ostatních. Pomohl mu pomohl zpět na nohy a poté ho posadil k nejbližšímu stolu.

"Seš v poho?" zeptal se.

Soulož se zhluboka nadechl, ale potom se mu zkřivil obličej a zároveň se chytl rukou za hrudník. "Asi mám zlomený žebra vole."

"To bys zpíval jinak. Nejspíš to máš jenom naražený. Na rozdíl od toho druhýho frajera."

"Příště tě zase poslechnu a půjdu někoho zbuznout." Soulož se podíval na Dicka vyčítavým pohledem.

Dick se na oplátku zatvářil, tak jako by se cítil dotčen. "Říkal sem ti, jemně vyprovokovat." Na chvíli se odmlčel. "A stejně by mě zajímalo, co jsi tomu magorovi řekl."

Soulož se zasmál, přičemž se opět chytl za hrudník. "To si radši ani nepřej slyšet."

Dick pozvedl obočí nad tím, že i když Soulož trpěl bolestí měl obrovskou radost z toho, jak se mu jeho kousek povedl.

"Počkej tady, skočím ti pro něco k pití." Dick se zvedl a zamířil k baru. Vzal to však trochu oklikou kolem Leny a její kamarádky, které stáli na tom samém místě. Dick se blížil k Leně a viděl, že se netváří zrovna přívětivě. Když k ní dorazil, nečekala na nic a rovnou spustila. "To seš teda machr."

Dick pozvedl obočí, takovýto útok nečekal a nebyl na něj připraven.

"Poslat chudáka malýho a sám se schovat k Chobotovi," pokračovala Lena.

Dick se potřeboval nějak bránit, ale protože nechtěl jít s pravdou ven, snažil se rychle něco vymyslet. "To byl omyl," řekl omluvně.

"Jaký omyl? Vždyť ho málem zabil!"

"Měla to být jen taková finta."

"Tak finta?" Tentokráte pozvedla obočí Lena. "Když sem tě očima prosila, abys mě zachránil, myslela jsem, že přijdeš sám a ne že za sebe pošleš chudáka Soulože. Fakt ubohý."

Lena se otočila k odchodu. Dick věděl, že situaci může zachránit jedině tak, že půjde s pravdou ven. Chytl Lenu za ruku, aby ji zastavil. Otočila se zpět k němu a její výraz prozrazoval, že čeká jen další lež. To Dick vytušil, že když teď řekne pravdu jistě stoupne v jejích očích. Sklopil hlavu a nasadil omluvný tón.

"Kdybych pro tebe šel já, tak by z toho byla akorát bitka."

"A co bylo tohle?"

"To nebylo v plánu. O tom magorovi sem věděl, že jenom vyhledává rvačky a tak jsem sem poslal Soulože, aby ho trochu zabavil než přivedu Chobota. Na toho by si nikdo nedovolil a všechno by proběhlo v klidu. A hlavně sem nečekal, že se takový velký hovado pustí do malinkýho Souložka."

Dick nasadil výraz štěněte žadonícího po ruce, která by ho pohladila, což na Lenu zapůsobilo tak, že se jí pomalu vytratil z tváře její bojovný výraz.

"Akorát by mě zajímalo, co tomu magorovi řek, že ho tak vytočil," pravil ještě Dick.

Lena se svou kamarádkou se rozesmáli. "Radši se ani neptej. Ale kdybys viděl ten jeho výraz."

Dick sledoval Leninu překrásnou tvář a teprve nyní si uvědomil, jak strašně mu její smích chybí. Nyní si uvědomil, jak strašně mu chybí celá. Se zaujetím ji pozoroval, čehož si nemohla nevšimnout. Až když na něho soustředila veškerou svou pozornost, vytrhl se ze svého opojení a chtěl odejít k baru, aby koupil Souložovi slíbené pivo. Jenže ho zastavila Lenina kamarádka. Jmenovala se Sylva a kromě svých obrovských ňader, byla pověstná také tím, že lovila kluky. Sylva byla lovkyně.

"Prosím tě, proč mu vlastně říkáte Soulož?" zeptala se Silva Dicka.

Dick se podíval na Soulože a na chvíli se zamyslel. Chtěl dát Souložovi něco na oplátku za to, že ho použil jako volavku. Znal Sylvinu pověst a věděl, jak by dokázala Souložovi zvednout náladu. Otočil se zpět k Sylvě a celkem vážně pravil. "Protože malej, ale šikovnej, by bylo moc dlouhý."

Sylvě se zablýskaly oči. Vzala Leně z ruky drink, jenž měla právě rozpitý, vytáhla z kabelky malý kapesníček, otřela z okraje sklenky Leninu rtěnku, omluvila se a zamířila přímo k Souložovi. Dick ji sledoval, než došla k Souložovi. Tam se posadila, nabídla mu Lenino pití a dala se s ním do živého rozhovoru.

Dick se s tázavým pohledem podíval Leně do očí, neboť něco tak rychlého ještě nikdy neviděl. Lena jen pokrčila rameny a řekla. "Jo, Sylva, vždyť jí znáš. Zase je akční. A já zase zůstanu na ocet."

"To nehrozí." Dick nabídl Leně rámě. "Tak pojď, myslím, že ti dlužím drink," a odvedl si Lenu k baru.

 

Seděli u baru a povídali si a ani si nevšimli Sylvy, jak si Soulože kamsi odvádí. Když potom doprovodil Lenu před dům, kde bydlela, oblohu již prozařovali první paprsky ranního slunce. Dick se z Lenou rozloučil překrásným dlouhým polibkem, a aby snad navždy zachoval kouzlo tohoto okamžiku, rychle odešel.

 

Kapitola 4.