Kapitola 4.

Druhého dne se Dick probudil až pozdě odpoledne. Nebylo také divu, vždyť po probdělé noci dorazil domů skoro v šest hodin ráno. Nejprve chtěl ihned vyrazit k Leně, ale poté začal pochybovat o tom, zda je to takhle pozdě vhodné. Opět se mu zdál ten podivný sen o Jayovi, ale když se probudil tak jako vždy si z něj mnoho nepamatoval. Nakonec jej vytěsnil z paměti úplně. Chtěl raději vyrazit k Leně, jenže potom znejistěl a nevěděl zda si včerejší noc vyložil správně. Rozhodl se tedy, že další schůzku s Lenou odloží raději na zítřejší den. To ještě nevěděl, že celou následující noc probdí.

Možná to bylo tím, že vstával tak pozdě, možná tím, že musel neustále myslet na Lenu a litovat, že ji ještě ten den nenavštívil. Každopádně nemohl v noci usnout. Převaloval se na posteli a přemýšlel o událostech minulých dnů. Zdálo se až neskutečné, kolik toho za poslední čtyři dny zažil. Seznámil se s Jardou s nejlepším hostinským na planetě Zemi. A potom ta celá událost z Blažkem. A nakonec se opět sblížil s Lenou, na kterou nepřestával myslet. A do toho všeho ty podivně reálné sny o Jyovi. Proč se mu nyní každou noc zdálo jenom o něm, ptal se sám sebe. Nejspíš to bylo jen tím, že již za pár dní mělo přijít výročí jeho úmrtí a na Dicka to tak nějak působilo. Jenže dnešní noc bude bezesná, leda že by se mu konečně podařilo usnout. Nakonec začalo svítat a Dick věděl, že teď již spánek nemá cenu. Chtěl toho využít a vyrazit do školy s předstihem, aby se mohl ještě před vyučováním setkat s Lenou. K jeho smůle ho však únava dostihla a on konečně i když už vlastně nechtěl, usnul. Když ho pak matka budila se slovy-vstávej přijdeš pozdě-věděl, že brzy již určitě nepřijde.

Dick ani tentokrát nezklamal, a tak jako každý všední den přicházel do školy pozdě. Proběhl hlavní budovou školy a litoval, že se mu nepodařilo přijít dříve, aby se setkal s Lenou. Nyní však bylo jeho prioritou, aby dorazil do třídy dříve než učitel. Vpadl do třídy pln radosti, že se mu opět podařilo přijít včas, ale hned ve dveřích ho udeřila dusivá atmosféra, jakou zde ještě nikdy nezažil. Všichni žáci seděli na svých místech, Neprobíhali zde ani tlumené hovory. Dick už chtěl naplno zakřičet - co je kreténi, někdo snad umřel -, ale jakýsi vnitřní hlas mu nakonec napověděl, aby to raději nedělal. Bylo dobře, že ho poslechl. Od svého stolu vstal Chobot a přistoupil k Dickovi. Dick už věděl, že se zde něco vážného stalo a zeptal se na to Chobota. Ten ho nejdřív doprovodil k jeho stolu, kde seděl Fici s hlavou v dlaních a řekl mu, aby se nejprve posadil. Potom se k němu naklonil a velice potichu řekl Dickovi tu strašnou zprávu. Chobot sdělil Dickovi to co již ostatní věděli. Událost, kvůli které zde panovala tak mrazivá atmosféra. Jejich kamarád a spolužák Mlaďas, byl mrtvý. Dick se nevěřícně podíval Chobotovi do očí, jako by v nich hledal, alespoň malý náznak lži. Rozhlédl se po třídě a doufal, že je to jen špatně vyvedený vtip a že Mlaďase nalezne sedět ve své lavici vedle Fotra, tak jako vždy. Mlaďase v lavici nenašel, avšak jeho oči se setkali s Fotrovými, které byly smutné a zarudlé od pláče a jeho tvář byla strhaná a strašně unavená. I když si Fotr z Mlaďase často utahoval a někdy ho dokonce ponižoval, každý věděl, že to Fotr nikdy nemyslí vážně. Mlaďas Fotra zbožňoval a Fotr to dobře věděl, znal se s ním snad od vždycky a ve skutečnosti to byl jeho největší kamarád. Dickovi bylo jasné, že tohle určitě nehraje a tak jako minule i teď se Dickovi z čista, jasna vybavil sen ze včerejší noci, tedy spíše dne. Jeho srdce se divoce rozbušilo a po zádech mu přejel mráz jako nikdy předtím. Roztěkaným pohledem opět přelétl celou třídu a nezapomněl se ani otočit k Ficimu, který nevypadal o nic lépe než Fotr. Jay přece říkal, že mají být dva, kromě Mlaďase tu však nikdo nechyběl. Dick chtěl říci Chobotovi o svém snu, ale věděl, že by mu Chobot neuvěřil a že by si v tento okamžik všechny proti sobě spíše poštval. Místo toho se raději zeptal jak se to stalo. Chobot mu ve stručnosti pověděl to co věděl od Fotra. Potom odešel a posadil se vedle Fotra. Od té doby již nikdo nepromluvil. Všichni jen seděli a přemýšleli o této nové nečekané tragédii. Mlaďas byl již pátým tragicky zemřelým na této škole za poslední rok a mnozí přemýšleli o tom, jestli na školu nedosedla nějaká krutá kletba. Nakonec vstoupil do místnosti jejich třídní učitel Vašíček, který pro svou třídu vyjednal u ředitele volno. Minulý čtvrtek, byli jedněmi z posledních, kteří viděli zesnulého učitele Blažka na živu a dnes se dozvědí, že jejich kamarád je mrtvý. Bylo jasné, že držet je ve škole nemá smysl.

Když dorazili do hospody u Vojáka bylo teprve devět hodin ráno. Nemuseli se však bát, že bude zavřeno. Věděli, že Jarda svou hospodu nikdy nezavírá. Za celých osm let co hospodu provozoval neměl ani jednou zavřeno a na to byl právem hrdý. Jakmile vstoupili dovnitř Jarda poznal, že se něco vážného stalo. Když se pak dozvěděl co se stalo, přesunul celou společnost do salonku, který byl zavřený a o kterém do té doby nevěděli hlavně proto, že v něm Jarda poté, co ho manželka vyhodila bydlel. Všechny překvapilo, jak je v tomto salonku na rozdíl od zbytku hospody čisto. Kromě postele a pár kousků nábytku, které sem Jarda nastěhoval, zde bylo i několik krásně vyřezávaných stolů a židlí, jež patřili k původní výbavě hospody. Jarda srazil dva stoly dohromady a natáhl přes ně čistý ubrus s logem pivovaru, jehož pivo točil. Poté donesl pivo a láhev vychlazeného Johnnieho Walkera, kterou schovával pro zvláštní příležitosti. Když Dick spatřil láhev okamžitě si vzpomněl na Jaye, jenže stále nebyla vhodná doba, a proto si s ostatními přiťukl na Mlaďasovu památku.

S množstvím vypitého alkoholu se zvyšovalo i množství dobré nálady mezi přítomnými. Když se potom Jardovy podařilo probudit Josefa, který spal u stolu na svém obvyklém místě, předal mu dohled nad hospodou pro dnešní den a přidal se ke svým novým kamarádům v salonku, aby mohl s ostatními truchlit nad Mlaďasovou smrtí při poslouchání veselých historek z jeho života. Nejvíce se pobavil u historky, ve které se tehdy Mlaďas v X-clubu seznámil s parádní blondýnou, kterou Chobot s Dickem znali jako slečnu Evičku. Marně tenkrát přesvědčovali Mlaďase, aby si se slečnou Evičkou nic nezačínal. O to více pak byl překvapen, když se slečny Evičky vyklubal dlouholetými členy X-clubu dobře známý pan Adam.

I Soulož měl nyní na X-club parádní vzpomínku. Když se náhodou střetl s Dickem na záchodě a když to Dickovi nedalo a musel se zeptat kam tak rychle v sobotu se Sylvou zmizel. Musel se Soulož pochlubit.

"Ty vole to bys mi nevěřil. Normálně mě zatáhla do parku na lavičku. Ty vole. Nejdřív pusou. Ty vole." Bylo vidět, že to byl opravdu silný zážitek. "A pak na mě skočila ty vole. Kolem chodili lidi a ona nezájem. Třikrát kamaráde a u ní by to snad ani nešlo spočítat. Teda aspoň co ona říkala, jinak kdo to má u nich poznat."

Dick se jen usmíval nad jeho zážitkem a poté pronesl. "Doufám jen, že ses do tý holky nezamiloval."

"Do ní? Ty vole to není holka, ale sexuální smršť."

"O tom mi nemusíš vyprávět."

"Co že?" Soulož vykulil oči na Dicka.

"A Leně taky ne." Dick se na Soulože poťouchle usmál, popadl ho za rameno a bez dalšího mluvení si ho odvedl zpět do salonku.

S mírou alkoholu v krvi, stoupala i míra zábavy v salonku, neboli u Jardy doma jak začali říkat přítomní. Do hovoru se pomalu zapojil i Fotr, který až do té doby mlčel. Dick zase nezapomněl všem oznámit, že Soulož o to už konečně přišel. Nezapomněl ani dodat, s kým a to dokonce i s poznámkou, že kdyby toto řekl u nich ve škole, minimálně polovina přítomných by nejspíš dobře věděla o kom se mluví. Tohle Fotra konečně rozesmálo, ale poté zase zvážněl. Zjednal si klid s tím, že musí něco důležitého říct. Když konečně všechny uklidnil, začal pomalu a zcela vážně mluvit.

"Víte. Nejprve sem nechtěl nic říkat, protože to co vám teď chci říct je dost šílený na to, aby to byla pravda. Mám strach, že mi to nebudete věřit. Možná si budete myslet, že ze mě mluví ten chlast, ale věřte, že to co vám teď povím myslím smrtelně vážně." Tímto úvodním proslovem si Fotr zjednal naprostou pozornost všech. Dokonce i Jardy.

"Jak víte," pokračoval Fotr, "Mlaďase včera v noci srazil vlak. O tom není pochyb. Spousta lidí u toho byla a spousta lidí to i dosvědčila." To co teď řekl, nebylo nic, co by už nevěděli. "Problém je v tom, že tou dobou ho žádný vlak srazit nemohl, Tou dobou jsme totiž byli u mě a čuměli na bednu."

To co řekl nyní, vyvolalo malé pozdvižení.

"Tak moment Fotr, počkej to nechápu. Chceš říct, že když Mlaďase srazil ten vlak, tak byl vlastně u tebe doma?"

Fotr pokýval hlavou.

"To je přece blbost. Když byl u tebe, tak jak mohl bejt na nádraží?"

Fotr opět pokýval hlavou.

"Věděl sem, že mi to neuvěříte."

"Moment," ozval se Dick, "řekni nám přesně, jak to bylo."

Fotr se podíval po ostatních a viděl, že čekají vysvětlení. Začal tedy mluvit.

"Naši jeli včera večer na ten ubohej muzikál s tím trapákem Hůlkou." Tím nejspíš myslel Drákulu. "Věděl jsem, že se jen tak nevrátí a tak jsem se dohod s Mlaďasem, že přijde a trochu zapaříme. Někdy u mě přespával a pak jsme od nás jezdili do školy. Nakoupili jsme nějaký kuželky a čuměli při tom na bednu. Dávali Terminátora dvojku a to sem si nemohl nechat ujít."

Všichni kolem stolu pokývali hlavami. Byla to premiéra tohoto filmu v televizi a nikdo si jí nemohl nechat ujít.

"Když nám pak ty lahváče došli, tak jsme rozjeli otcova Ferneta. Měli jsme slinu, tak jsme to riskli."

Nikdo nepochyboval o tom, že Fotr dokázal vychlastat vše co mu přišlo do ruky, ale nikdo přesně nevěděl kam tím míří. Fotr pokračoval.

"Čuměli jsme na tu bednu skoro do dvou do rána. Do dvou do rána a pak jsme si šly oba lehnout. Poslední večerní vlak u nás jede přesně v půl dvanáctý a sedm minut. Už chápete?"

"Moment, moment," Chobot vyvalil na Fotra oči. "Chceš snad říct že ..."

"Přesně to chci říct. Dvacet tři třicet sedm. Mysli si, co chceš, ale tak nalitej, abych se spletl o dvě a půl hodiny sem rozhodně nebyl. Mlaďas byl celou dobu se mnou, i když není pochyb, že v půl dvanáctý to byl on. A musel to být on, vždyť teď je mrtvý."

Fotr domluvil a poté pohledem zkoumal své kamarády. Jeho oči prosili, alespoň o malý náznak porozumění, ale ve tvářích jeho kamarádů četl jen samé pochybnosti. Všichni si mysleli, že se snad Fotr kvůli smrti svého nejlepšího kamaráda dočista zbláznil. Všichni, až na jednoho.

Dick pečlivě naslouchal Fotrovu příběhu a jako jedinému mu všechno dávalo smysl. Po zádech mu stékali studené krůpěje potu. Věděl, že teď je ten správný čas, aby i on pověděl svůj příběh, ale měl strach, že nebude nikým přijat, stejně jako ten Fotrův. Zhluboka se nadechl, a protože věděl přesně co musí udělat, skočil do toho rovnou po hlavě.

"Já ti věřím Fotr," řekl nakonec.

Všichni se překvapeně podívali na Dicka. Jarda vstal od stolu a se slovy, že půjde raději natočit další pivo, začal sbírat prázdné tupláky. Dick ho, ale zastavil. "Myslím, že teď se to týká i tebe Jardo."

Jarda nevěděl co má vlastně s tímto bláznovstvím společného. Pil možná více, než by mu mohl doporučit i ten nejhorší lékař na světě, ale poslední dobou se snažil s alkoholem skoncovat, i když to měl jako výčepní v hospodě dost těžké a mnozí mu říkali, že pokoušet se o to je pouhé bláznovství. Toto však bylo čirým šílenstvím. Nevěděl, co si o tom má myslet, ale Dickův pohled mu stačil, aby se posadil zpět na své místo. Dick pokračoval.

"Vím, že Fotr mluví pravdu. Vím, že se to stalo přesně tak, jak říká. A dokonce i vím, kdo za vše může. Věděl jsem, že někdo z nás zemře ještě před tím, než k tomu došlo. Věděl jsem to, protože ten kdo zabil Mlaďase mi to nejdřív řekl."

Všichni teď koukali na Dicka s divokým výrazem v očích. Chobot rudl v obličeji a v očích mu naskákali malé rudé žilky jako vždycky, když zuřil. Vzduch v místnosti zhoustnul a všude kolem bylo cítit napětí. Trvalo jen několik málo vteřin, než Chobot prolomil to hrozné ticho, ale tím vetší zážitek to byl pro přítomné.

"Tak ty víš kdo zabil Mlaďase? Tak nám to snad taky povíš. Tak nám to povíš, ať ho mužů zabít." Poslední slovo procedil mezi zuby a bylo jasné, že to se svou pomstou myslí vážně.

"Jo, ale zabít ho nebude tak jednoduchý on už vlastně je mrtvý. Je to můj bejvalej kamarád Jay."

"Jay? Myslíš ten Jay? Děláš si ze mě kozy?" Chobot si opravdu myslel, že se jedná jen o jakýsi hloupí žert, na který ovšem v tuto chvíli neměl náladu.

"Myslím to vážně."

"Co? Už ti taky hráblo?" Chobot vstal prudce ze židle, přičemž strčil do stolu a převrhl sklenici s pitím, které se rozlilo po ubruse. Všichni instinktivně vyskočili od stolu, aby nebyli politi.

"Tak poslouchej." Dick se snažil zastavit Chobota. "Poslouchej. Zdálo se mi o tom. A nejen o tom. Sahá to celé mnohem dál a netýká se to jen Mlaďase, ale taky Blažka. A souvisí s tím i všechno to, co se na naší škole odehrálo před rokem. Vím to. Chodí ke mně ve snech. Ve snech tak skutečných, jako je teď tohle. Chtěl, abych za ním přišel na hřbitov. Když jsem ho neposlechl, zabil Mlaďase. Řekl, že bude vraždit moje kamarády dokavaď nepřijdeme za ním. Tentokrát mi všichni. Prý, když nepřijdeme bude zabíjet naše blízké dokavaď ho neposlechneme. Ten sen se mi vybavil úplně jasně, hned jak si mi řekl o Mlaďasovi, ale nechtěl sem nic říkat, věděl sem, že byste mi to nevěřili."

Chobot zakroutil hlavou, bylo vidět, že mu nevěří ani teď. Dick to viděl a věděl, že Chobota nepřesvědčí. Nemělo již smysl mluvit dál. Jednu věc však říci musel.

"A to není všechno, řekl, že zabije dva z nás. Řekl doslova dva mé hospodské kamarády." Dick se otočil na Jardu. "Vím, že se známe jen pár dní Jardo, ale myslím, že tím myslel i tebe. Proto sem chtěl, aby si to slyšel taky."

Jarda z toho co zde teď zaznělo nevěřil ani slovu, jen ho trochu děsilo, když viděl, že Dick myslí všechno smrtelně vážně. Všichni pak čekali na to, co udělá Chobot. Ten zatnul pěsti a zhluboka se nadechl a vydechl, aby se uklidnil. Potom již o poznání klidnějším hlasem pronesl.

"Nevím, co to tady na nás zkoušíš, ale jako vtip se ti to teda rozhodně nepovedlo. Zvlášť, když víš, jak to tady Fotr těžce nese."

Chobot ukázal na Fotra, o němž si myslel, že mu celá událost také leze na mozek a chtěl ještě něco říct, ale pohled na něj ho zarazil. Fotrův obličej, byl do teď bílý jako stěna, ale znenadání zrudl a zkřivil se do výrazu bolesti. Poté se Fotr popadl za břicho a začal se zmítat ve strašných bolestech. Spadl při tom ze židle, na které seděl a strhl s sebou ubrus i se vším co bylo na něm. I nadále se zmítal na zemi. Hrozilo, že si sám ublíží. Nikdo netušil co se vlastně děje.

"Chyť mu ruce!"

Chobot zakřičel na Jardu, který u něj stál nejblíže a zatím se vrhl k Fotrovým nohám, aby je přidržel u země. Fotr se propnul do oblouku a poté povolil. Zdálo se, že křeče ustupují, místo toho se začalo zdát, že nyní bude zvracet.

"Bude zvracet! Asi bude zvracet. Rychle ho otoč na bok."

Jen co ho přetočili na bok Fotr opravdu začal zvracet. Každý kdo teď čekal zbytky jídla a pivo, byl však překvapen. Jediné co viděli, byla temně rudá krev. Poté se začal opět zmítat v křečích, už nezvracel, ale z jeho úst stále stříkala krev. Nakonec se vypnul ve své největší křeči. Byl mrtvý.

Zatímco zbytek party seděl na malé zídce před hospodou, poručík Tomsa si prohlížel místo činu. Že by to byl konečně ten jeho případ? Lékař provedl předběžnou prohlídku těla, které právě odvážela pohřební služba. Žádné stopy násilí. Zemřel nejspíš na velké vnitřní krvácení. A ti kluci? Včera zemřel jeden jejich kamarád. Dnes druhý. Co o tom vědí? Poručík již provedl předběžný výslech, všichni řekli to samé. A když ani nezná příčinu smrti, bude muset počkat na pitvu. Ale ano, ten majitel hospody. Naléval alkohol nezletilým. Jeden zemřel a on u toho byl. Toho by si mohl odvést a trochu podusit. Alespoň do pitvy, až bude vědět víc.

Zbytek party seděl stále na malé zídce před hospodou a nikdo nepromluvil. Každý prošel výslechem. Každý si prožil ten smutný okamžik, když bylo tělo jejich kamaráda nakládáno v černém plastovém pytli do pohřebního vozu. Seděli tam dokonce i když poslední policejní vůz odjel.

Dick, Soulož, Fici a Chobot seděli na malé zídce a nepřítomně koukali do země. Každý nyní přemýšlel o tom co předtím Dick říkal. Jen Chobot však nalezl odvahu, aby se zeptal. "To co jsi předtím říkal jsi myslel skutečně vážně:"

"Ano, to ano," přikývl Dick.

"Ale určitě to není všechno, co by jsme měli vědět."

"Ne, to není. Ale hlavně taky nevím, jak to všechno zastavit."

 

"Tak nám řekni jak to bylo. Třeba společně něco vymyslíme. Jen nám pověz jak to bylo tenkrát."  

 

Kapitola 5.