Kapitola 8.

Když toho večera přišel ředitel domů, byl stále ještě rudý vzteky. Na manželčinu otázku jak se měl dnes v práci, zrudnul ještě víc a potom jí vylíčil celou záležitost s Jayem.

"A nemyslíš, že doopravdy použil nějaký ten kazeťák?" Zeptala se, když její muž domluvil.

"To vážně nevím. Ale kdyby to tak bylo, musela by s ním spolupracovat celá třída a nevěřím, že by byli všichni tak dobrými herci. Vždyť při výslechu nedal nikdo nic najevo."

"No a co když opravdu nikdo nic neslyšel, ani nikdo nic neřekl."

"Takže chceš snad říct, že v mém učitelském sboru jsou šílenci?"

"Možná." Usmála se a chytla ho jemně za ruku. "A co s ním tedy uděláš?"

Ředitel chvíli přemýšlel a potom odpověděl. "Ať to bylo jakkoliv, to, co si dovolil ke mně, bylo opravdu dost. A nebylo to poprvé. Výčet jeho kázeňských přestupků, by vydal na menší román. Kdyby se každý v té škole choval jako on, tak bychom to mohli rovnou zavřít. Hned zítra ho bezpodmínečně vyloučím. Udělám z něj exemplární případ. Ostatní pak jistě dají pokoj."

Ačkoliv to pan ředitel nemohl vědět, touto malou přednáškou před svojí ženou zpečetil nejeden osud.

V noci, když spal ho kdosi popadl za rameno. Ředitel, který měl jen velmi lehký spánek, byl okamžitě probuzen.

"Marie proč mě budíš?" Zněla jeho otázka. Kdo jiný by to také mohl být, než jeho žena Marie, se kterou bydleli sami v malém přízemním domku v jedné vesnici nedaleko Krásné Hory.

"Proč myslíš, že sem tvoje Marie?" Zněla odpověď.

Ředitel okamžitě poznal hlas, který k němu mluvil. Hlas jeho ženy to však nebyl. Chtěl vyskočit a zakřičet na vetřelce, ale najednou se nemohl ani pohnout, ani vydat hlásku.

"Ptáš se, co tady dělám?" Pokračoval ten hlas. "Přišel sem za tvojí paní."

Ředitel teď vyděl ve tmě, jako by byl den. Johnnie teď stál u jeho hlavy a divně se usmíval. Ředitel se chtěl zeptat jak se dostal dovnitř, co po něm vlastně chce, co se to s ním vůbec děje? Z jeho hrdla však nevyšel ani ten nejmenší zvuk. Odpověď na jeho otázky však přišla okamžitě.

"Vykouzlil jsem se tady, co si myslel. A sem tu hlavně kvůli tobě. A kvůli tvýmu plánu. Jak jsi to říkal? Udělat ze mě exemplární případ."

Jay se nyní začal pomalu přesouvat na druhou stranu manželského lože.

"To od tebe není moc hezký, že mě chceš vyloučit. Jak bych to pak vysvětloval mámě? Chudák máma. Má úplně zničený nervy. To by nemusela přežít."

Ředitelova hlava se pomalu otáčela za Jayem a tak ho musel sledovat, ať chtěl nebo nechtěl. Všiml si také, že i když Jaye slyší, jeho ústa se nehýbou.

"Filcka měla celou dobu pravdu. Měl by si víc důvěřovat svejm podřízenejm," odpovídal Jay na nevyslovené otázky.

"Ne neboj nechci jí vzbudit. Přeci jí pak nebudu honit s nožem po baráku."

S nožem po baráku? Ředitel se zhrozil. Co chce vlastně udělat? Tentokrát už odpověď nedostal. Jayovi oči začali žhnout děsivou rudou září. Sklonil se nad Marií a něžně jí políbil na čelo a pronesl.

"Nikdy bych do tebe neřekl, že budeš mít tak nádhernou manželku. Můžeš si za to sám!"

Ze zadní kapsy u kalhot vytáhl obyčejný příborový nůž a začal s ním řezat do Mariina hrdla.

Ředitel chtěl křičet, chtěl se otočit, chtěl zavřít oči, ale nešlo to. Musel sledovat tu hrůzu. Nemohl se odvrátit.

Marie se probudila. Chtěla křičet. Ale z proříznutého hrdla se vydral jen chrapot ohlašující smrt. Smrt, jenž byla milosrdnější než člověk. Bílé povlečení zbarvila rudá, teplá krev. Marie byla mrtvá.

Jay se podíval ředitelovi s hrozným úšklebkem přímo do očí. Potom olízl krev z Mariina krku a jazykem ji přenesl na ředitelovu hlavu, čímž mu udělal krvavou čáru přes celý obličej.

"Tak jak se ti to líbí ty parchante!"

"Už dost!"

"Co? Cože? Mám pokračovat?!"

"Ne! Prosím."

"Jo? No tak teda jo!"

Jay opět zvedl zkrvavený příborový nůž a znovu s ním zajel do Mariina krku. Pomalými pohyby z něj začal odřezávat maso, dokud neodkryl páteř. Ředitelovi se zvedl žaludek. Chtěl křičet. Chtěl Jayovi zabránit v té hrůze. Chtěl alespoň zavřít oči. Nešlo to. Nakonec se mu do očí nahrnuly slzy, které alespoň z části zakryli tu hrůzu.

Jay otočil tělo na břicho. Uchopil obnaženou páteř. Přišlápl tělo nohou k posteli. Zapřel se a vytrhl z těla páteř i s hlavou. Nakonec zabodl nuž do znetvořeného těla. Potom si nabodl hlavu s páteří na ruku jako maňáska a předvedl strašlivé divadlo.

"Ahoj. Jsem tvoje drahá ženuška Mary. Krvavá Mary. Bloody Mary."

Náhle ředitelovo sevření povolilo. Konečně se mohl hýbat. Konečně mohl křičet.

Seděl na posteli a srdce mu divoce tlouklo, tělo měl zalité potem.

"To byl, ale hrozný sen. Jak se vůbec může člověku něco tak strašného zdát? Tohle bude chtít sprchu," řekl si když si šáhnul na své propocené pyžamo. Ještě, než došel do koupelny otočil se, aby políbil svou milovanou ženu. Vykřikl. Místo své krásné ženy spatřil zkrvavenou bezhlavou mrtvolu s příborovým nožem zabodnutým v zádech.

Uběhlo několik dní, kdy se policie v čele s poručíkem Tomsou snažila vypátrat co se vlastně oné osudné noci stalo. Ředitelovo svědectví a naprostá identifikace vraha jeho ženy, měli být pro tento případ rozhodující. Jaké však bylo překvapení, když téměř dvacet jiných svědku potvrdilo, že Jay byl v době vraždy, a ještě dlouho po ní v X-clubu, ve kterém ho policie po vraždě také našla. To co potvrdili svědci, potvrdili i záběry bezpečnostních kamer. Nebylo pochyb. Ať byl ředitel, jakkoliv důvěryhodný, ať trval na svém, jak chtěl, Jay vrahem nebyl.

Ředitel, který zaháněl myšlenky na sebevraždu prací, nyní trávil ve své ředitelně více času než kdykoliv předtím. Když se však dozvěděl, že Jay byl propuštěn z vazby a že se chystá vrátit zpět do školy, musel jednat rychle. Viděl všechny důkazy o tom, že Jay nemohl být na místě činu, ale ani tak neuvěřil. Nemohl se nadále stýkat s Jayem ve vlastní škole. Měl dost důvodu pro jeho vyloučení. A vždyť přece ten večer, ten večer mu to slíbil.

Ředitel přišel do školy dříve, jak to teď dělával, aby se setkal s co nejméně lidmi. Připravil si všechny náležitosti pro Jayovo vyloučení, a ještě před příchodem žáků se odebral do ředitelny, kde už byla i jeho sekretářka. Pozdravil se s ní a ještě, než se uchýlil do své kanceláře požádal ji, aby mu uvařila kávu.

Když vstoupil do kanceláře nemohl si nevšimnout balíku na svém stole, jenž byl ovázán červenou stuhou s mašlí. Úhledný balíček, který tu ještě před hodinou nebyl. Teprve teď si všiml lístku zastrčeného pod stuhou. Pomalu ho otevřel a četl. Stálo na něm: Od tvý Krvavý Mary.

Ředitel se rozklepal. Nejprve pocítil lítost, pak strach, vztek a nenávist. Vběhl ke své sekretářce a snažil se zjistit, kdo přinesl ten balík. Byla tu už hodinu, ale nikoho zde neviděla. Ředitel se vrátil zpět k sobě. Když zde byl ráno, žádný balík zde nebyl. Se sekretářkou se museli těsně minout. Kdyby zde tedy někdo byl, určitě by o něm věděla. Tak kdo to sem dal. Johnnie? Ale toho přeci měli dnes ráno teprve pustit z vazby.

Rozhodl se. Pomalu rozvázal stuhu. Všiml si při tom, že není červená, jen něčím zbarvená do ruda. Otevřel krabici. To co v ní spatřil mu způsobilo šok. Rozeběhl se přes místnost a vyskočil oknem.

Dick seděl nehnutě ve své lavici a ani nedutal, i když kolem něj bylo náramně veselo. Právě totiž probíhala hodina Občanské nauky. Byla to hodina, při které se dalo užít spousty legrace. Učitel tohoto předmětu, byl takový tip, který se s výkladem zaměřil vždy na jednoho žáka a o to co se děje kolem se vůbec nezajímal. Ostatní si tak mohli dělat co chtěli, jen ten jeden chudák měl smůlu.

Žáci, kteří se nemuseli zabývat výkladem si vždy našli nějakou zábavu. Tentokrát však originální. Každý obětoval část své svačiny. Tyto části pak zabalili do několika vrstev igelitových sáčku, až vznikla jedna velká koule plná jídla. Touto koulí pak po sobě házeli a čekali, až se koule roztrhne a toho, na koho míří zasype sprška jídla.

Dee právě žmoulal pod lavicí jídlový náboj a zbytek třídy se bavil tím, jak se od sebe snaží odpoutat učitelovu pozornost. Nebylo to nic snadného, neboť kdyby ho začal jednoduše ignorovat, bral by to jako hrubý kázeňský přestupek.

Náhle vstal někdo z řady u oken a zakřičel. "Ty krávo, támhle někdo skočil z vokna vole!"

Celá třída včetně učitele se nahrnula k oknům a někdo poznal ředitele. Učitel vyběhl ze třídy zavolat záchranku a potom běžel ven. Na chodbě se srazil s dalšími dvěmi učiteli. Když pak společně dorazili k řediteli, byl už mrtvý. Dopadl na studený beton nebyl smrtelný, ale sklo z okna mu prořízlo krční tepnu. Než mu mohl kdokoliv pomoci, vykrvácel.

 

Bylo jasné, že dnes už se v této škole vyučovat nebude. Žáci byli propuštěni a před školou se vytvořili hloučky, ve kterých se okamžitě rozrostly debaty o původu ředitelovi smrti. Žáci se rozdělili na dva hlavní tábory. Jedni tvrdili, že těsně před tím než spáchal sebevraždu měl telefonát od vraha své ženy, jenž ho přinutil vyskočit z okna. Teorie druhého tábora byla taková, že vrah byl schován v kanceláři a ředitele oknem vyhodil. Jen Johnnie z vazby čerstvě propuštěný, který díky svému zatčení získal ještě vetší popularitu, než kdykoliv předtím vyřkl teorii, která i tem nejotrlejším vyrazila dech. Podle ní, proskočil ředitel oknem proto, že na svém stole objevil balík se ztracenou hlavou jeho manželky.

 

Kapitola 9.