Kapitola 9.

Dee ležel ve své posteli. Mohlo být něco kolem jedenácté večer, ale Dee nemohl usnout. V hlavě se mu honily myšlenky na spoustu věcí, jenž se za posledních deset měsíců odehráli. Vše vlastně začalo jeho a Jayovou poslední cestou na hřbitov. Od té doby se něco změnilo, něco s Jayem. Ano ta kniha. Bylo to tou knihou. Byla stará, vázaná v kůži. Ta kůže vypadala jako lidská. A jak se vlastně jmenovala. Ne, neměla název. Jen vyděšený obličej na přední straně. No jasně, Vypadala jako Nekronomikon z Evil Dead, Jenom menší. Ale co to vlastně znamená. Má jí ještě Jay vůbec. Co je vlastně s Jayem. Po té ředitelově sebevraždě se stáhl, úplně uzavřel do sebe. Vlastně ne, tak to vůbec nebylo.

Toho podzimního dne, kdy ředitel spáchal sebevraždu ještě nikdo nevěděl, že to nebylo poslední záhadné úmrtí toho ročního období. Všichni byli moc šokováni tou událostí, než aby si uvědomili, že zde chybí ještě někdo. Byla to soudružka učitelka Filcka, která se toho dne nedostavila do práce. Jenže toho dne nedorazil do svého zaměstnání ani její manžel, ani její syn do školy nedorazil.

A jak už to bývá, tato malá zato však vážená rodina začala být záhy ve svém okolí postrádána. Když potom policie na popud příbuzných a přátel tolik postrádané rodiny vyrazila dveře pěkného rodinného domku na předměstí, další záhada Krásnohorské střední školy byla na světě.

To co tenkrát spatřili policisté jako první a požární experti nikdy nedokázali vysvětlit, přivolalo na toto malé městečko takovou mediální pozornost, jakou zde ještě nikdo nezažil.

Celý vnitřek domu zachvátil jakoby v jedné vteřině obrovský požár. Zničil vše. Tavil kov, tavil sklo, tavil kosti. Vnitřek domu byl zničen nepředstavitelným žárem. Zvenčí však nebylo poznat nic. Obvodní zdi, okna i střecha byli dokonale zachovány. Všichni obyvatelé toho domu byli spáleni na prach.

To byla záhada, která začala přitahovat pozornost světa. Kromě médií se sem sjela i spousta různých záhadologů, kteří se pomalu začali prokousávat k jádru věci. Už bylo jasné, že to celé se netýká jen Záhady Spáleného domu jak tomu začali říkat média. Bylo jasné, že podstata celé záhady se skrývá kdesi na Krásnohorské střední škole. Někde mezi jejími žáky.

Tou dobou se Jay stáhl do sebe. Najednou přestal vyhledávat společnost dalších. Už nechtěl stát v jejich čele. Přestal na sebe strhávat veškerou pozornost a uchýlil se do ústraní.

Dickovi přišlo toto Jayovo chování podivné, ale ve skutečnosti byl rád, že už se s ním Jay nechce stýkat. Poslední dobou šel z Johnnieho strach. Ale ten se nyní stáhl. Záhada kolem Spáleného domu neměla jako každá správná záhada rozluštění a rozruch kolem ní začal pomalu utichat. Události se začali vracet do původních kolejí. Zdálo se, že je všemu konec.

Až do teď. Až do teď, kdy Dee ležel ve své posteli a prostě nemohl usnout. Z jeho úvah ho vytrhlo až malé zazvonění čehosi o sklo okna jeho pokoje. Dee napřímil všechny své smysli, aby zjistil co to bylo. Náhle se ozval zvuk podobný tomu předchozímu. Dee konečně pochopil co to je. Někdo házel na okno kamínky, aby upoutal jeho pozornost. Dee vstal z postele, aby zjistil oč jde. Otevřel okno a obličej mu ovanul vlahý červnový větřík. Kouknul dolů a jaké bylo jeho překvapení. Pod oknem stál Johnnie. Usmíval se a mával na Dicka, aby za ním sešel dolů. Toho se Dee bál. Věděl, že jakmile se dostatečně oteplí, aby mohli v pohodě vyrazit na hřbitov Jay si pro něho přijde. Ten den byl právě tady.

"Pojď dolů," volal Jay do okna, ale Dee nechtěl. "Dicku pojď, uděláme si malý výlet. Jako za starých časů."

"Ne Johnnie. Já nechci na hřbitov." Dee se bránil. Opravdu si myslel, že to není dobrý nápad. Jenže Jay už ztrácel trpělivost. A pak náhle. Ta rudá záře v jeho očích. Dickovi se sevřelo hrdlo a tělem mu projel mráz. Jay už nestál dole pod oknem. Jako by mávnutím kouzelného proutku byl na stejné úrovni jako Dee.

"Chci tě u toho mít!" Zakřičel. Popadl vyděšeného Dicka za ruce a vytáhl ho z okna. Padaly spolu na zem. A pak. Při dopadu se Dick probudil. Jenže už neležel doma ve své posteli.

Dick stál před hřbitovní bránou a stále se rozmýšlel má-li vejít či nikoliv. Rozum mu dával protichůdné informace. Na jedné straně mu říkal, že vše je jen pouhý nesmysl, nadpřirozené věci přece neexistují. Tak jak se sem teda, ale dostal? Na druhé straně mu říkal, ať okamžitě vezme nohy na ramena. Ať se Dee snažil vzdorovat jakkoliv jeho touha dozvědět se pravdu nakonec zvítězila. Musel vstoupit. Zanedlouho již stál před branou hřbitovního kostela. Ozářen matným světlem desítek svíček z okolních hrobů, vzpomínal kolik času zde s Jayem strávili, kolik toho namluvili a vypili.

"Nazdar Dee, už sem myslel, že nepřijdeš."

Dick byl vytržen ze svých vzpomínek. Naproti němu, mezi hroby stál Jay a v ruce držel lahev piva. Jak to, že si ho před tím nevšiml? Jay sáhl za náhrobek a vyndal dalšího lahev. Podal jí Dickovi a řekl, aby si jí rozdělal sám, že to umí stejně líp. Dee si láhev rozdělal a posadil se na práh kostela, jak to dělával kdysi, zatímco Jay zůstal na svém místě mezi náhrobky snad, aby si dodal dramatičtější výraz pro to co chce právě říci.

"Víš proč sem si tě sem dnes pozval Dicku?"

"Snad, že si se poslední dobou tak trochu nudil, když si se přestal bavit úplně se všema?"

"Vidím, že tě humor neopustil."

"Měl by snad?"

"Né, to já jen tak."

Dee pozorně sledoval Jaye a snažil se z jeho tváře vyčíst o co mu vlastně jde. Tma mu to však neumožnovala, a tak musel trpělivě vyčkávat co mu chce Jay říct.

"Víš Dicku, posledních několik měsíců jsem se poctivě připravoval na jednu velkou věc. Proto mi už nezbývalo mnoho času na kamarády, a tak vůbec. Vždyť to znáš, když tě něco chytne."

"Jasně to znám. A co chytlo tebe?"

"Vzpomínáš, když jsme zde spolu sedávali a přemýšleli jaký by to bylo, kdyby tu byla země mrtvých, jak bychom jí ovládali a tak?"

"No jó, vzpomínám. A mi bychom tomu šéfovali a všichni by se museli přidat. Když ne za živa, tak po smrti, protože už by stejně museli."

"Tak se podrž Dicku," Jay mrknul na hodiny na věži. Teď Dee pochopil, proč stojí tak daleko. "Ještě čtyři minuty a sen se stane skutečností."

"Cože?" Dick nevěřil vlastním uším. Nevěřil, že to vzal Jay všechno vážně.

"Ty vážně uvažuješ o zemi mrtvých? A jak to jako uděláš?"

"Pamatuješ na tu malou knížku?"

"Tu jak vypadala, že je vázaná v lidský kůži?"

"Ona tak nevypadala Dee."

Dee se zarazil. Chtěl mu snad namluvit, že byla vážně vázána v lidské kůži. A jak to vlastně zjistil?

"No a kde ji máš?"

"Vrátil jsem ji původnímu majiteli. Už jí nepotřebuju. Všechno je už podle ní zařízený a navíc, kdyby zde zůstala mohl by ji ještě někdo zneužít. Říkal jsem ti přece. Píšou se v ní různý věci."

"Jaký třeba?"

"To už je teď jedno Dee. Za chviličku nastane úplně nová doba a pak už to bude všechno jedno. Záleží na tobě Dee a víš jak se to říká. Přidej se nebo zemři."

Dee přemýšlel, jak z Johnnieho vytáhnout co nejvíc. Věděl už, že něco chystá na půlnoc a do té doby chtěl mít jasno.

"No a jak to mám teda udělat. Se přidat."

"Víš Dicku, když to tenkrát všechno začalo s tou knížkou. tak to byla docela prdel. Najednou se všechno změnilo, lidi mě museli poslouchat, skvělej život. Ale pak jsem to asi trochu přehnal. Ty všichni novináři a řešiči záhad. I pro mě bylo těžký se s nima vypořádat. A pak jsem si vzpomněl na naše úvahy o zemi mrtvých a o tom, jak bychom jí vládli. A pak jsem v Nekronomikonu narazil na odpověď. Vlastně to jde udělat přesně tak, jak jsme tenkrát předpokládali. Má to jenom jeden háček."

"V Nekronomikonu? Vážně si myslíš, že ta knížka byl Nekronomikon?"

"Ne Dicku. Já si to nemyslím. Já to vím."

Jay o krok postoupil k Dickovi a při tom přejel něčím kovovým po náhrobku. Dee to poznal. Byl to nůž, který si kdysi nechal vyrobit Jayův otec na zakázku. Byl to obrovský lovecký nůž, ostrý jako břitva. Dick okamžitě zpozorněl. Vždy, když vyrážel na hřbitov měl u sebe svou mačetu, ale Jay měl s sebou nůž poprvé.

Jay pozvedl svůj nůž a se zalíbením si prohlížel odlesky svíček v jeho dokonale naleštěném povrchu.

"Háček je v tom Dicku, že živý nemůže vládnout mrtvým. Až povstane armáda mrtvých, bude to nejničivější síla na zemi. Všichni, kteří zemřou její rukou se budou muset přidat na její stranu. Nakonec zde zbude jen jediná obrovská armáda mrtvých. Musíš uznat Dicku, že tý velet živej nemůžeš."

Dickovi začala celá věc docházet. Když nemohl Jay vládnout jako živý, musel zemřít a po Dickovi chtěl to samé. Jenže Dickovi se dnes nechtělo umírat a ani si nepřál smrt svého kdysi nejlepšího kamaráda. A už nezbývalo moc času, půlnoc se nezadržitelně blížila.

"Johnnie nedělej to."

"Co? Tak ty se ke mně nepřidáš?"

"Je to blbost Johnnie. Celý je to nesmysl. Nedělej to!"

"Tvoje chyba Dicku. Když se nepřidáš pak mi budeš sloužit."

Na kostelní věži počaly zvony odbíjet půlnoc. Dick viděl, že zde již slova nepomohou a rozhodl se jednat. Rozběhl se proti Jayovi s cílem ho překvapit a odzbrojit. To se mu však nepovedlo. Jay obratně Dickův výpad vykryl a poté ho nečekanou silou odhodil zpět. Dee narazil hlavou o kostelní bránu a sesunul se k zemi. Ještě, než úplně ztratil vědomí zahlédl, jak Jay pozvedl svůj ohromný nůž a skrze se jím probodl. Okamžitě se skácel k zemi. Jay byl mrtvý.

Bylo to vůbec poprvé co se Dick setkal s poručíkem Tomsou. I přes to co zažil neztratil nic ze svého smyslu pro humor a ihned si ho pojmenoval čistě po svém na pana Kriminálku.

Dlouhé hodiny pak strávil s panem Kriminálkou, když se mu snažil objasnit, jak to vlastně všechno bylo. A poručíkův závěr? Nemohl znít jinak. Bylo jasné, že Jay byl silně ovlivněn nikdy nenalezenou knihou, o které se domníval, že se jedná o starou démonickou knihu, ze starého démonického filmu s Brucem Campbellem v hlavní roli. A když se pak ke všemu přidaly ony nešťastné události, jenž si Jay na sebe vztáhnul, nabyl přesvědčení, že vše je opravdu jeho dílem a že návody v knize skutečně fungují. Bohužel tomu tak nebylo. Bohužel si vybral ten, jenž požadoval rituální sebevraždu. Případ byl uzavřen.

 

Starý lesní hřbitov za městem již nerušil křik podnapilých puberťáků. Všude byl klid. Jen zpod nejnovější náhrobní desky na tomto hřbitově vycházela tajemná rudá záře.

 

Kapitola 10.